Autor Spalovače mrtvol Kafku neznal, ač se mu sám podobal

Přestože literární vědec Erik Gilk pojal svoji monografii o díle spisovatele Ladislava Fukse přísně vědecky jako analýzu tvorby, hýří metaforami. I díky nim je právě vycházející publikace nazvaná Vítěz i poražený nečekaně čtivým dokladem o Fuksově nejednoznačném osudu.

"Rozhodl jsem se spisovatelův příběh pojmout jako boj, byť z něho snad nikdy nemůže vyjít jako vítěz nebo jako poražený, neboť málokterá bitva má takto jednoznačný výsledek. Nejen ve vyhrocených momentech každý s něčím, nejčastěji sami se sebou, bojujeme," píše Gilk, aby vysvětlil název své knihy.

K těm metaforám: jednotlivé kapitoly pojmenovává vojenskou terminologií jako Bleskový nástup, Strategické manévrování či Návrat do první linie, pro Fuksovo dílo si pak Gilk zvolil přirovnání k domu, popisuje ho od základů přes jednotlivá patra k finální stavbě. Nepředjímá, postupuje chronologicky.

Fuks proslul výrokem, že on sám je obsažen ve svých knihách: "Pokud je někdo bude číst za sto let, nebude ho zajímat, jaký jsem byl já. Pokud ano, stvoří si mě z toho, co si přečetl." Všichni výrok citují, Gilk ho uvedl v praxi, pustil se do rozboru Fuksových románů a hledá v nich skutečnou podobu autora.

Žádné jednoduché závěry

Fuks debutoval pozdě, až ve svých čtyřiceti letech, románem Pan Teodor Mundstock. Vlna nadšení, kterou příběh pražského Žida zvedl, byla obrovská, o zfilmování měl vážný zájem i Charlie Chaplin. Z Fukse se stal spisovatel z povolání, svojí druhou knihou talent potvrdil, jako čtvrtý titul v roce 1967 stvořil slavného Spalovače mrtvol.

Gilk upozorňuje na maličkosti, kterých si dosud všiml málokdo. Třeba na fakt, že Fuks neměl načteno, ve chvíli, kdy se stal slavným a kritikové jeho prvotinu přirovnávali ke stylu Franze Kafky, přiznal, že žádného Kafku nikdy nečetl. Což mělo jednu nespornou výhodu, neměl od koho opisovat, spoléhal jen na vlastní talent.

Gilk odmítá jednoduché závěry. Třeba ten, který tvrdí, že Fuks si vybíral na počátku své kariéry židovskou tematiku proto, aby se mohl ztotožnit s jinou menšinou, než se svojí vlastní, tedy homosexuální. Jeho dílo zahrnuje patnáct knih vydaných během pouhých dvaceti let. Gilk je zpracovává na třech stech stranách.

Mapuje i komplikovaný vztah spisovatele ke státní moci, Fuks býval pověstný servilitou vůči pohlavárům. To se pochopitelně odrazilo v jeho knihách, román Křišťálový pantoflíček líčí příkladně idylické dětství Julia Fučíka. I přesto se ovšem v další tvůrčí etapě Fuks pustil třeba do Vévodkyně a kuchařky, bez diskusí výborného románu o konci habsburské epochy.