RECENZE: Tak má vypadat čtivá kronika jazzu ve spolehlivém provedení

Pod knihami o hudbě se rozhodně pulty českých prodejen neprohýbají. Proto je téměř svátek, když se objeví nějaká, obzvláště pak seriózní, na ne zrovna nejkomerčnější téma, navíc spolehlivě přeložená a zredigovaná. To všechno platí o Kronice jazzu.

Miles Davis: Tutu (z obálky alba) | foto: Warner Music

Kronika jazzu

Napsal ji britský publicista a muzikolog Mervyn Cooke, přeložila Kateřina Jirčíková (též muzikantka) a v graficky příjemné a bohatě ilustrované podobě vydalo nakladatelství Universum.

Mervyn Cooke je profesor nottinghamské univerzity, jeho hlavními odbornými tématy jsou skladatelé jako Benjamin Britten, Astor Piazzola či Leonard Bernstein. A také filmová hudba: jejími solidně zpracovanými dějinami se uvedl v roce 2012 na českém knižním trhu.

Kronika jazzu

80 %

Mervyn Cooke

Universum 2016

V Kronice jazzu se mu podařilo najít docela přesný průsečík mezi čtenářskou vstřícností a detailním odborným pohledem, stejně jako mezi formou knihy ke „čtení od začátku do konce“ a chronologickou encyklopedií, ve které lze snadno najít informace ke konkrétnímu tématu.

V dějinném kontextu

John Coltrane

Autor v knize pracuje se systémem za sebou kladených dvoustran. Jejich časové zařazení vždy do jednoho roku je jen orientační pomůckou. Dvoustrany bývají totiž věnovány trendu, stylu nebo výrazné osobnosti jazzových dějin a ty samozřejmě nelze zpravidla spojovat jen s jedním jediným rokem.

Datace nicméně pomáhá čtenáři, který si chce udělat obrázek o vývoji žánru i v kontextu se světovými „nejazzovými“ dějinami. Ty jsou stručně vypsány na každé dvoustraně. Stejně tak heslovitě důležité události jazzové scény toho kterého roku či období.

Duke Ellington

Hlavní texty, ty pojednané hlouběji, se pak vztahují k osobnostem velikosti Louise Armstronga, Bessie Smithové, Dukea Ellingtona, Milese Davise. Ale také k trendům, jako jsou v raných dobách jazzu jeho kořeny v ragtimu a blues anebo, na opačné straně časové přímky, současná renesance kapelového formátu klavírních trií.

Kronika jazzu končí rokem 2010. To je sice trochu slabina, nicméně v době, kdy se vše mixuje se vším a je sice mnoho velkých osobností, ale žádná zřetelně vůdčí, by stejně bylo docela těžké zavedeným stylem pokračovat.