Nakladatelství Odeon má pro všechny spráskávače dlaní nad současným stavem literatury a umělecké scény obecně radostnou zprávu. Její původce, kniha Krása je stigma, k nám sice přichází až po šestnácti letech, na zážitek srovnatelný se Sto roky samoty Gabriela Garcíi Márqueze nebo Mágem Johna Fowlese se však vyplatí čekat.
Čím Kurniawanův debutový román tak oslňuje? Jedním slovem – svou komplexností. Výrazem často v recenzích nadužívaným, nicméně v tomto případě naprosto trefným. Těžko říct, kolik po této planetě ještě chodí spisovatelů schopných tak barvitě i černobíle, humorně i drasticky, vulgárně i poeticky, racionálně i absurdně popsat historii jednoho rodu i národa.
Rodinný pohled funguje
Román začíná těsně před přelomem tisíciletí zmrtvýchvstáním prostitutky Dewi Ayu, dcery holandských kolonizátorů, která z hrobu vstává zhruba ve věku sedmdesáti let. Její smrt zavinil porod čtvrté dcery, pojmenované Kráska (navzdory jejímu nevábnému vzhledu při porodu přirovnávanému k lidským výkalům).
Krása je stigmaautor: Eka Kurniawan nakladatel: Odeon překlad: Libor Havránek 568 stran, 449 Kč Hodnocení: 95 % |
Postupně se pak Kurniawan vydává téměř neviditelnými černými dírami do minulosti a zpátky, aby odvyprávěl nejen osud Dewi, ale také zmiňovaných dcer a dalších spřízněných. Osud neoddělitelně spjatý s nadvládou Holanďanů a za druhé světové války zase Japonců. Dále pak poskvrněný masakrem milionu komunistů v roce 1965 i despotickým vládnutím vůdce Suharta. To všechno za vyčerpávajícího využití indonéského folkloru, tradic, povídaček i pohádek, které knihu přibližují žánru magického realismu.
Staletími ověřený princip zrcadlit dobu v letokruzích jedné rodiny, navíc s tolika hrdinkami, funguje Kurniawanovi jako málokomu. Až se jeden zastydí za tuzemský školský systém, který dává studentům velmi zkreslenou představu o podobě asijské literatury i historie. Pokud na ni a její současnou podobu vůbec přijde řeč.
Přímost, preciznost a přitom zdravý odstup, se kterým Kurniawan dokáže vyprávět o své domovské společnosti, je přesně to, co postaví román Krása je stigma na pomyslný piedestal. Vedle všech jeho inspiračních zdrojů, aby se sám jednou mohl stát vzorem pro budoucí autory. Nehledě na to, jestli z Indonésie, nebo Evropy.
