Na začátku dejme slovo kronikáři neméně významnému – Vladislavu Vančurovi. „V kapitulním domě, blízko pražského kostela, zůstávalo dvacet pět kanovníků. Jeden z nich se nazýval Kosmas. Nebyl ani velký, ani malý, a když seděl, dosahovaly mu lokty právě na stůl. Nemusil se tedy příliš natahovat, aby uchopil misku nebo psací náčiní,“ popouští ve svých Obrazech z dějin národa českého uzdu své fantazii.
I příslušnost k vyšší společenské vrstvě je spekulace. Něco však naznačuje.


















