RECENZE: Za sto procent. Anča a Pepík patří mezi nejlepší české komiksy

Po Novém roce se objeví v animovaném seriálu na České televizi. Ještě předtím vychází dva svazky dobrodružství Anči a Pepíka v komiksu. A stojí to za to.

Obal první knihy souborného vydání Anči a Pepíka | foto: Práh

Příběhy neohrožené myší dvojky z Ušína vycházely nejprve na stránkách legendárního Čtyřlístku, v letech 2004 až 2007 pak souborně ve třech knižních svazcích. Jejich autorky, sestry Lucie a Ivana Lomovy, je vymyslely na konci osmdesátých let. Dnes je jim tedy kolem třiceti a mají co slavit: ještě než jejich příběhy odvysílá televize, má čtenář možnost vzít do ruky první dva díly reeditovaných „Sebraných myšek“. Celkem je v plánu pět svazků, třetí vyjde příští rok na jaře. Vše pod hlavičkou pražského nakladatelství Práh.

Zatímco Ivana Lomová se s médiem komiksu rozloučila zkraje 90. let a dala přednost volné kresbě a později malířství, Lucie se postupně propracovala mezi zdejší komiksovou elitu. A nejen tu zdejší: její alba „pro dospělé“ Anna chce skočit (2006) a Divoši (2011) slavila úspěch i ve frankofonních zemích. Anča a Pepík se jí však stali osudem. Není divu: jde o jeden z nejpovedenějších počinů v dějinách českého komiksu minimálně po roce 1989, ještě spíš však posledního půlstoletí. Srovnatelně povedené jsou snad jen příběhy Čtyřlístku a seriál Polda a Olda Jaroslava Maláka, Petra Chvojky a Stanislava Havelky. Proč?

Lucie Lomová se jako komiksářka velmi rychle vykreslila i vypsala. Dala myškám jasnou, okamžitě rozpoznatelnou vizáž a jejich příhodám všestranně funkční tvar. Jde o komiks, který v čase nestárne a v němž si najdou své jak děti, tak dospělí.

Rytíři i obchod s dětmi

Žánrově Lomová vsadila na dobrodružný příběh. Ovšem s výraznou nadstavbou: jednak pohádkovou, koketující až s jakýmsi „mysticismem pro děti“, jednak s neagresivní, náznakovou komikou, která počítá spíš s rodičovskou generací. Nejprodávanějším deníkem Ušína je Myší posel, opravu silnic tu zajišťuje firma Ocásek & comp., a když je na stole pivo, tak jedině Myšzdroj. Antihrdinové pak nosí jména jako Franta Pohroma nebo Rubínový René.

Anča a Pepík 1. a 2.

100 %

autor: Lucie Lomová

nakladatel: Práh

112 a 104 stran, á 299 Kč

Anča a Pepík operují vesměs v dobře známém fantazijním terénu: v podzemí, ve starém domě, na hradě, v lese. Typicky pohádkové jsou i motivy, kolem kterých se jejich napínavé příběhy točí, například duch jezera, bezhlavý rytíř, kouzelný kamínek, čarodějnice. Řeší se tu samozřejmě věčný spor dobra se zlem, morálního a nemorálního jednání, pravdy a lži. Autorčiny aktualizace jsou pak často dvojího druhu: rodinné a umělecké. Kšeftuje se tu s uměním, kradou se vzácné sošky, dojde však i na šikanu ve škole nebo na táboře a dokonce i na únosy a obchod s dětmi. Ovšem reálné tu s fantazijním splývá vždycky na výbornou.

Lucie Lomová má oproti řadě jiných současných českých komiksářů tu výhodu, že je velmi dobrá psycholožka. Jednání postav i modelování konkrétních scén vyznívá v jejím podání vždycky přirozeně, uvěřitelně, nenásilně. Ušín, potažmo myší svět, odkud Anča s Pepíkem přišli, je sice jen lehce posunutým otiskem světa lidského, ale jeho kouzlo a síla tkví právě v tom, že dokáže být jiný i stejný zároveň. Daleký i blízký. Přítomný i archetypální. Ostatně na čem jiném stojí klasická pohádková vyprávění, která se po staletí nadšeně předávají z generace na generaci?

Tuto myší dvojku jen tak nějaká kočka nechytí.