Vaše knihy působí často jako návraty do mládí. Je to i vaše touha?
A víte, že ani ne? Nejdůležitější je prožívat přítomný okamžik. Jedno japonské přísloví praví, že kdo se otáčí, je mrtvý člověk. Dívat se pořád do minulosti a dojímat se nad vzpomínkami z dětství není úplně nejzdravější. Jednak to není možné a jednak to není nejlepší pro psychiku. Stačí si vzít pana Foglara... Nevím, jestli je výhra zůstat do osmdesáti dvanáctiletým klukem. Možná k tomu ale mám taky náběh. (usmívá se)
Dnes je dětem deset a už umějí anglicky a trochu španělsky. Rohlíkem už je neopijete, já byl v jejich letech trumbera.
