RECENZE: Jen takový mistr slova, jako je Kundera, si může dovolit banalitu

Raději ať se smějí ďáblové než andělé slibující lidstvu šťastný život pro všechny, jejichž sliby se mění v kriminály, vyhánění, šibenice.

Milan Kundera (karikatura) - z knihy Karikatury, slavné tváře v čarách | foto: © Josef Blecha

To je jedno ze základních témat Knihy smíchu a zapomnění, krásného, nostalgického i zábavného, intimního i společensky kritického, krutého i eroticky dráždivého a kompozicí nejméně románového ze všech románů Milana Kundery.

Sedm dílů obsahuje šest příběhů – exulantce Tamině jsou věnovány díly dva – a zdejší čtenář je poprvé může číst „oficiálně“ (česky zatím vyšly jen u Škvoreckých v Torontu) a uceleně (čtvrtý díl byl vydán roku 1991 v publikaci Velká trojka).

Variace o smutné zemi

Kniha smíchu a zapomnění je variací o osudech smutné země, v níž Clementis v únoru 1948 Gottwaldovi půjčí čepici a poté, co je popraven jako nepřítel lidu, je z fotografie vyretušován a odsouzen k zapomnění. Země, v níž mládež tančí na Václavském náměstí kolo, zatímco o pár kilometrů dál věší Miladu Horákovou a Záviše Kalandru. Země, v níž redaktorka časopisu pro mládež nabídne zakázanému Kunderovi, aby pod pseudonymem publikoval horoskopy, a když to praskne a ona odmítne spolupráci s StB, přijde o zaměstnání jako tisíce jiných.

Země, do níž jedné srpnové noci vtrhla půlmilionová armáda, což donutí sto dvacet tisíc jejích občanů k emigraci. Jsou mezi nimi Tamina, která ve Francii bojuje proti vlastnímu zapomínání, i sám Kundera.

Kniha smíchu a zapomnění

90 %

autor: Milan Kundera

nakladatel: Atlantis

260 stran, 352 Kč

Kniha je fascinující. Jako když dokonalý skladatel spojuje jednotlivé linky tónů do úchvatné melodie, proplétá Kundera osudy fiktivních postav a občas i svůj s esejistickými prvky o paměti, touze, pomíjivosti, smíchu nebo hudbě. Ano, místy to je trochu afektované a některé z příběhů mají lehký nádech sentimentality až kýče. Ale autor je takový mistr slova, že si může dovolit i banalitu, protože ji umně skryje pod spoustou nebanálních polštářů.

Co drží pohromadě dvě věci tak rozdílné jako smích a zapomnětlivost? „Boj člověka proti moci je bojem proti zapomnění,“ píše Kundera. A stejně tak moci dokáže vzdorovat smích. Ovšem ten ďábelský, ne ten, jímž andělé lákají na neuskutečnitelné sny o budoucnosti. Kdysi jim věřil i autor. Jeho kniha je jedním z důkazů, jak byly falešné.