Ilustrace Daniela Michalíka ke knize Gorilí táta

Ilustrace Daniela Michalíka ke knize Gorilí táta | foto: Nakladatelství Novela Bohemica

Po gorilím samci musíte občas hodit výkalem, píše ošetřovatel Moji

  • 5
Kdo by neznal Moju, první mládě gorily nížinné narozené u nás v zajetí. Spisovatelka Markéta Pilátová a ošetřovatel goril Marek Ždánský o ní vydali knihu Gorilí táta, která vypráví i o jiných opicích v pražské zoo, o Africe, o lásce ke zvířatům i každodenní dřině s ní spojené.

"Jedu do Španělska. Za dcerou. Teda za gorilou Mojou. Ne že by byla Moja moje dcera, ale přece je. Můj život se kolem ní točil pěkně dlouho, skoro šest let. A ona už je velká, dokonce má ve Španělsku nápadníka. Samec Niky je divoch a možná bude Moja do roka mámou." Tak začíná Gorilí táta.

Obálka knihy Gorilí táta

Ždánský byl u Mojina porodu, její matka Kijivu mu ji čerstvě narozenou dokonce sama přinesla ukázat. Staral se o ni a když se "odstěhovala" do španělského Přírodního parku Cabárcenó, vydal se za ní na návštěvu.

Hned ji poznal: "V hlavě se mi semlel milion pocitů. Viděl jsem, když ji její máma samice Kijivu přivedla na svět, viděl jsem to čekání na první gorilí mládě a taky kolem mě po špičkách prošly ty roky dřiny všech chovatelů, jejich obětavost, strach o zvířata, malé platy, nevyspání a obyčejná, lidská láska ke zvířatům. Znova jsem skákal pro Moju do vodního příkopu a neměl strach o sebe, ale o ni, že se utopí, a měl vztek na ostatní starší gorily, že ji nevytáhly, ale jen se jako zkamenělé dívaly, jak se topí. Zase jsem pro ni loupal kila ovoce, mluvil o ní do všech možných televizí, novin a rádií a chystal podestýlku."

Chlapec, který už odmala choval ve sklepě ježky, pinzetou jim vylupoval klíšťata a podstrkoval vitamíny pro kočky, povyrostl a do zoologické zahrady chodil na rande. Z plakátku na vrátnici si opsal číslo, prý shánějí ošetřovatele. Nastoupil hned druhý den, chtěl ke slonům, ale přidělili ho k opicím. Zůstal u nich patnáct let.

Čtení je to milé i napínavé. Ždánský líčí dobrodružný transport šimpanzů na Ukrajinu a Pilátová přidává literární potěšení, když píše o taxikářích, kteří měli převážet bedny s opicemi, že se vypařili jako pára nad borščem.

S gorilami to občas pro ošetřovatele není žádný med. "Hlavně gorilí samci se snaží, abyste byl v hierarchii tlupy pod nimi. Jenže vy se nesmíte bát, protože to by pak nemohl mezi vámi být respekt. Když po mně třeba samec Asumbo hodil svým vlastním výkalem, musel jsem reagovat co nejrychleji, jinak bych se dostal do problémů. Tak jsem se otočil a hodil po něm to jeho smradlavé lejno zpátky. To teda nečekal! Když to udělal druhý den znova, nedostal ode mě ten den kbelík se žrádlem. Pak už to nikdy neudělal," uzavírá Ždánský.

Knihu vydává nakladatelství Novela Bohemica, vyjde do konce května a ilustroval ji Daniel Michalík.