Filmový génius Woody Allen (obálka knihy)
Je to samozřejmě trochu nadnesené, ale obecně lze říci, že podtitul knihy Jasona Baileyho Filmový génius Woody Allen, který zní Kompletní průvodce tvorbou, nelže. I poměrně hodně zasvěcený divák Allenových filmů v ní najde hodně zajímavého. A co je možná nejdůležitější: číst si v knize není žádný problém pro filmového laika a odborník se nemusí cítit urážen polopatismy a do očí bijící povrchností.
Allenovská literatura na českém trhu není úplnou popelkou. Už v roce 1990 vyšla velmi solidní původní česká monografie o režisérovi z pera překladatele Michaela Žantovského. Levné knihy nabízely před necelou dekádou přehledný svazek Vše o Woody Allenovi od Španěla Pepa Aixaly a v roce 2008 vyšel velmi zajímavý soubor interview s Allenem od Erika Laxe s názvem Hovory o filmu.
K tomu všemu musíme samozřejmě připočítat i několikeré vydání režisérových skvělých povídek a vlastně i pamětihodnou komiksovou knihu Stuarta Hamplea V kůži Woodyho Allena.
Woody Allen při natáčení zatím úplně posledního filmu Iracionální muž
Aktuální titul má dvě velké výhody. Allenovu kariéru dovádí až téměř do současnosti. Při režisérově hyperaktivitě je samozřejmě prakticky vyloučeno udržet krok s jeho filmografií, a tak je zde jako poslední její titul zachycen snímek Kouzlo měsíčního svitu, ten však pochází z loňska.
Druhou výhodou je, že se autor Jason Bailey nespolehl jen na svoje vlastní schopnosti, ale pozval si k ruce i čtyři další hostující autory, kteří přispěli eseji na témata, ve kterých se cítí doma, tedy Woody Allen a židovství, filozofie, hudba a evropská tematika.
Jde to i bez drbů
Těžiště knihy tkví v chronologickém přehledu profilově zpracovaných Allenových filmů, od debutu What’s Up, Tiger Lily z roku 1966 až po zmíněné Kouzlo měsíčního svitu. Přestože má pojednání o každém filmu pevnou stavbu, přináší filmografická data i režisérovy výroky, každý je pojat takovým stylem a v takovém rozměru, jaký si snímek zaslouží.
Z filmu Manhattan
K samotné filmografické kapitole pak autor ještě někdy „přivěšuje“ další téma, které jeden motiv zobecňuje nebo přibližuje. K relativně obsáhlému vyprávění o perle allenovské tvorby Manhattan je tak například „přilepen“ rozbor newyorské tematiky v jeho díle a přidaná i mapka města s vyznačenými lokalitami, ve kterých se režisérovy filmy odehrávají.
Přestože autor už titulem, označujícím Woodyho Allena za génia (ne že by neměl pravdu...), jasně naznačuje vztah k objektu svého zájmu, jeho kniha není obdivným pajánem na zbožňovaného světce. Dokáže rozlišovat mezi těmi nejlepšími filmy a relativně slabšími opusy a nechává zaznít i protihlasy.
Allenovo soukromí, které je kapitolou samou pro sebe, nenechává úplně stranou, ale rozhodně z něj nedělá zásadní téma. I to čtenář respektive divák, kterého zajímá především režisérova práce, nemůže nekvitovat s povděkem. Od drbání jsou tu jiní.
Václav Klaus je fanouškem Allena. V roce 2008 ho přijal na Pražském hradě:
20. prosince 2008 |
