 |
Jako kluci jsme toužili mít klubovnu, kde by na zdech visely plakáty našich hrdinů a kde bychom mohli hrát ping-pong a stolní hru Diplomacie, kdy se do polystyrenové desky s mapou píchaly barevné špendlíky, představující armády. A když jsme konečně takovou nepoužívanou smrdutou místnost ve sklepení jednoho domu objevili, vyklidili jsme ji od krámů, vypulírovali a trochu vymalovali. Radost byla nelíčená, stejně jako zděšení po půl roce, kdy jistý soused zjistil, jak pěkné doupě jsme si udělali. A zabral si ho jako sušárnu.
Možná právě snaha o oddíl nepřijít vedla tehdy Foglara k tomu, že kývl Státní bezpečnosti na spolupráci.
