V sedmisetstránkové knize píše Follett, jenž je na scéně přes půlstoletí, o poslední světové válce. Rozpoutá ji série zdánlivých maličkostí i neschopnost mocných najít kompromis.
Loni, kdy byl tématem číslo jedna covid, jste vyslovil přání, že lidé budou po zkušenosti s pandemií racionálnější, přestanou věnovat pozornost fake news a konspiracím. Povedlo se?
Asi moc ne. Tehdy jsem mluvil hlavně o nepravdivých informacích týkajících se daných vědeckých faktů. Teď vzhledem k válce na Ukrajině čelíme hlavně ruské propagandě. Myslím, že jí ale zdaleka nepropadne tolik lidí. Věřím, že v tomto případě mnohem více z nás ví, kde je pravda. Spíš by mě zajímalo, nakolik teď propaganda funguje přímo v Rusku. To mi ale asi bohužel nikdo neřekne.
Jak vám bylo, když jste se o útoku na Ukrajinu dozvěděl? Vzhledem k tématu knihy to musel být mrazivý pocit.
Samozřejmě jsem si přál, aby se nic takového nestalo. Na druhé straně doufám, že v souvislosti se současností může být kniha pro lidi poučným čtením o tom, jak pomalu mohou velké konflikty eskalovat a že se jim při dostatečné ostražitosti třeba dá vyhnout. Už ji četlo asi pět milionů lidí, to není málo…
Jak se prodávají vaše romány v Rusku?
Moc mých knih se tam neprodalo. V řádech tisíců. Máme s nakladatelem dojem, že je tam zájem vydávat hlavně knihy praktického charakteru. I proto jsme se nedávno rozhodli, když mi tam končila smlouva o vydávání, že ji dál neprodloužíme. A nehrály v tom roli jen nízké prodeje, ale také fakt, že prostě s Ruskem byznys dělat nechceme.
Zatímco ve skutečnosti Rusko hrozbou je, ve vašem románu ne. Proč?
Když jsem dělal rešerši, nabyl jsem dojmu, že Rusko už není tou zemí, která se snaží podmanit si celý svět nebo alespoň své sousedy.
Mluvil jste v rámci přípravy i s členy vlád, představiteli mezinárodních institucí – nikdo se ani slovem nezmínil o hrozbě jménem Rusko?
Zmínila se jediná, bývalá vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová. Jak už jsem ale řekl, sám jsem tomu nevěřil, tak jsem se prostě rozhodl pro jiné téma. Navíc kritických lokalit, kde může odstartovat velký konflikt, je po světě mnohem víc.
Snad lidé přestanou věřit konspiracím a lžím, doufá britský autor Follett |
Inspirací vám prý byl začátek první světové války.
Ano, chtěl jsem dopodrobna zpracovat anatomii situace, kdy vypukne světová válka, kterou vlastně nikdo nechce.
V Číně odmítli román Nikdy publikovat. Nezkoušeli jste ji dostat k tamním čtenářům neoficiální cestou?
Kniha se v angličtině ke čtenářům určitě dostane. Přiveze ji někdo ze zahraničí a můj nakladatel ji v originále nabídne tamním cizojazyčným knihkupectvím.
A to už tamním cenzorům vadit nebude?
Mluvíme o pár tisících výtisků. Takové množství tam nikoho nezajímá. Problém by nastal ve chvíli, kdyby knihu přeložili do mandarinštiny. Pak by teprve mohla mít velké publikum. Jenže to se nestane.
V příběhu mají USA prezidentku. Věříte, že by se v jejich čele mohla už v dalším volebním období objevit žena?
Kdy se to stane, netuším, ale vím, že se to stát musí. Dřívější vývoj událostí v USA by naznačoval, že k tomu dojde brzy. Vzhledem k tomu, že se ale Amerika stává nejkonzervativnější zemí západní civilizace, nad tím však visí jeden velký otazník.
Na knize jste pracoval dlouhé měsíce, teď o ní často hovoříte, téma je to závažné a temné. Co vám do života přináší lehkost a světlo?
To je prosté. Skvělá manželka a rodina.
