RECENZE: A na Estonsko padne temná noc. Co by se mohlo stát, když Rusko vyhraje

Na knižním trhu se objevily dvě knihy, které se zabývají Ruskem, jeho politikou, dějinnou tragédií a „temnou nocí“, jež na tuto zemi padne. Není třeba dodávat, že nejde o nijak veselé či povzbudivé čtení.

Carlo Masala – Když vyhraje Rusko – možný scénář
Je 27. března 2028. Ruské jednotky obsadily estonské město Narvu a ostrov Hiiumaa v Baltském moři. Důvod? Ochrana ruskojazyčné menšiny, utlačované estonskou vládou. Alespoň tak to líčí německý profesor politologie Carlo Masala ve své knize, jež nese podtitul „možný scénář“. Válka na Ukrajině skončila ukrajinskou kapitulací a země přišla o pětinu svého území. Prezident Putin poté odstoupil a od jeho mladšího následovníka si mnozí na Západě slibují, že by to mohl být nový Gorbačov.

Jenže ruská megalomanie a touha po velmocenském postavení je příliš silná. Mimoděk se v hlavě vynoří pasáž z pozoruhodné knihy Anne Appelbaumové Mezi Východem a Západem, v níž autorka vzpomíná na setkání s jedním Rusem, který ji přesvědčoval, že Západ za rozvoje své civilizace vděčí Rusku – i univerzitu v Oxfordu podle něj založil ruský kníže.

Když vyhraje Rusko – možný scénář

80 %

Carlo Masala

Prostor, 2025, překlad Martin Pokorný, 136 stran

Ale zpět k Masalovu scénáři. Obsazením Narvy si Rusové testují sílu NATO a jeho ochotu střetnout se s nimi. Estonsko žádá o uplatnění článku 5, podle něhož je napadení jednoho členského státu útokem na všechny. Jenže rozpory mezi prezidentem Trumpem a řadou evropských státníků i všeobecný strach z eventuálního jaderného konfliktu zvítězí nad principy. NATO ustupuje – a to může být jeho konec.

„Už jsme si zvykli na to, že všechno končí happy endem. Jenže co když ne?“ varuje Masala. Evropa je slabá, její obrana bez Američanů nedostatečná a zejména státy na jižním křídle aliance – ale nejen ony – nechápou, proč by jejich občané měli umírat kvůli jednomu estonskému městu. A kdesi v dáli se spokojeně usmívá čínský prezident Si – „moc USA je zlomena a čínská dominance nad světem je nadosah“.

Je to hodně pochmurná představa…

Píšu o krutých událostech, aby se už neopakovaly, říká spisovatelka Prášková

Markéta Prášková – Synové noci
Tragédii ruských dějin – ale nejen jich – rozebírá ve svém obsáhlém románu Markéta Prášková. Jeho hrdiny jsou dva bratři, Boris a Nikolaj, které rozdělí bolševické vítězství za říjnové revoluce. Zatímco Boris podlehne opojení z myšlenek o novém, dokonalejším komunistickém světě, Nikolaj se rozhodne pro emigraci a spolu s dalšími tisícovkami Rusů skončí v masarykovském Československu, které ruským uprchlíkům poskytlo možnosti nové existence.

Synové noci

70 %

Markéta Prášková

MOBA, 2025, 432 stran

Boris, pracující pro NKVD, má za sebou děsivé zážitky například z ukrajinského hladomoru počátkem 30. let a ruce od krve, ale jeho víru v komunismus to nezviklá. Nikolaj si v Praze vybuduje poměrně úspěšný život. Jenže po válce - mimochodem, jejímu líčení se Prášková vyhnula – jej jako mnoho dalších ruských emigrantů odvlečou z Československa ruští agenti do sibiřského gulagu. Krutost dvacátého století se zdá nekonečná.

Inspiraci pro titul knihy byla zřejmě Práškové předpověď ruského patriarchy Tichona z roku 1925, kterou cituje v doslovu, o dlouhé a temné noci, jež padne na Rusko. Autorka upozorňuje, že tato noc se nezastavila na jeho hranicích. A stejně jako Masalův titul je její kniha vedle poutavého čtení i varováním. Neboť dějiny by se mohly opakovat.