Ilustrační foto

Ilustrační foto | foto: Paseka, Profimedia.cz

Finové učí svět očistné kalbě ve spoďárech. Dost bylo svíček a čaje

  • 14
Loni tuzemský knižní trh zasáhly tituly hlásající dánskou filozofii hygge. Světlo svíčky, praskající dřevo v krbu, čaj a deka. Příjemné, ale po čase trochu nudné. Stejně jako recept na přiměřený život ze Švédska nazvaný lagom. Do hledání receptu na životní klid a pohodu se tak zapojili i Finové.

A co je výsledkem? Takzvané kalsarikänni, v překladu kalba ve spoďárech. Autorem teorie a stejnojmenné knihy je publicista Miska Rantanen. Do Česka titul přináší nakladatelství Paseka v překladu Jitky Hanušové. A pokud to není zjevné již teď, je nutno tento text i knihu brát s jistou mírou nadsázky.

Obálka knihy Kalba ve spoďárech

Že bude kalsarikänni Čechům bližší než hygge nebo lagom, je jasné hned po několika stránkách. Jak by teorie, jejíž neodmyslitelnou součástí je konzumace piva či vína, mohla urazit národ, který se bez problémů už léta drží v top desítce spotřeby alkoholu na hlavu? Možná jen tak, že by mu nakazovala povinné množství.

A to kalsarikänni činí i nečiní. Jádrem filozofie, upozorňuje autor, není se, lidově řečeno, ztřískat, ale přiměřeně si odpočinout bez zbytečných svršků v bezpečí domova u nenáročné mentální i fyzické aktivity. Jak už český název napovídá, slovo kalsarikänni vzniklo spojením slov kalsari, tedy spoďáry a känni, tedy kalba.

Na rozdíl od hygge, které od svého provozovatele vyžaduje jisté movité prostředky, kalsarikänni je víceméně komukoli přístupná praxe. Navíc, jak upozorňuje autor – funguje rychle, je vhodná pro všechny plnoleté, nabízí možnost se naprosto vyklidnit a vzpamatovat z každodenního stresu. „Kalba ve spoďárech není póza, divadýlko ani přetvářka: nepostují se z ní náladové instafotky,“ píše. Asi nejznámější průkopníci kalsarikänni v popkultuře je podle Misky Rantanena Bridget Jonesová a její slavná pyžamová scéna u televize s hudebním doprovodem od královny sentimentu Celine Dion.

Každý zažil kalsarikäni

Sáhne-li si však každý čtenář hlouběji do svědomí – Čech, Fin i Němec – musí přiznat, že kalsarikänni už alespoň jednou v životě provozoval. Ačkoliv nevědomě. To jen Rantanen, reportér finského deníku Helsingin Sanomat, byl natolik duchapřítomný, že se o této praxi rozhodl napsat. A činí tak s ironií severským autorům vlastní, aniž uráží nebo pohoršuje.

Ve světě, kdy se kontrola nad vlastní duševní i tělesnou pohodou stává chorobnou, je Kalba ve spoďárech příjemným upuštěním páry. Ve spojení s promyšleným grafickým zpracováním, na které může být nakladatelství Paseka patřičně hrdé, nabízí titul esteticky příjemný i čtenářsky zábavný zážitek.