Mádl nás od prvních stránek zve na exkurzi do vnímání dětského a následně teenagerského světa. Příběh střídavě sleduje plynutí životů Martina a o čtyři roky starší Veroniky. Kapitoly jsou datované a prostřihy mezi postavami jsou značeny hvězdičkami.
 |
Kniha začíná v roce 2005. Martin studuje v přísném režimu rakouského kláštera Kremsmünster. Veronika žije s přítelem v bytě na pražské Letné. Po večerech se jejich příběhy protnou, setkávají se ve virtuální chatové místnosti, kterou si nazvali Planeta Krypton. Co začalo jako nevinný chat, přechází v neohrabané laškování a místy zabíhá do milostného dopisování.
Autor se věnuje opojnosti, naivitě a úskalí prvního online chatování. Ten, kdo si tím prošel, se v tom bezpečně najde. Rodiče dětí do noci zírajících do počítačové obrazovky možná konečně pochopí generaci, která se chovala tak cize.
Mádl se nebojí ani témat jako náboženství, bolestné a rozbité rodinné vztahy, potraty, panické ataky či smrt. Neodbude je povrchně, naopak vtiskává je do řádků velmi uvěřitelně, skoro snad až odžitě.
Příběhu nechybí jak tragičnost, tak šarm. Drží ho pohromadě napětí a uvěřitelnost vývoje lidských vztahů. Martin a Veronika si sdělují nejniternější zážitky, vjemy a starosti. Bezprostřednost i bezpečnost sdílení prožitků je pojištěna slibem, že se hrdinové v reálném životě nikdy nepotkají.
Příliš opulentní popisy
Kniha je bohužel často protkaná opulentními a nestřídmými popisy. Autor až necitlivě prosazuje své citlivé vnímání světa. Zapomíná na čtenářovu svobodu, potřebu domýšlet si a číst i mezi řádky. A tak i líbivé téma úniku do přírody začne být jaksi otravné. Dalo by se říci, že příběh Martina a Veroniky je do jisté míry oslavou dětského vnímání světa, ovšem psanou dospělákem, a to zde úplně nefunguje. Mádl se otevřeně hlásí k inspiraci románem Normální lidi od irské autorky Sally Rooneyové, v porovnání s jejím stylem však postrádá nenucenost.
Přitažlivost planety KryptonJiří Mádl BizBooks, 2022, 304 stran |
Kniha je avizována jako erotický román. Erotickou scénu má všehovšudy jednu. Navíc je psaná patnáctiletým hrdinou Martinem a kvalitou tomu i odpovídá. Do červené knihovny však patří a s čistým srdcem se dá doporučit jako dovolenkové čtení na pláž. Čtenářům vyhledávajícím strukturu „úvod, stať, závěr“ bude vyhovovat návrat příběhu do míst, kde začal. Dokonce nabídne i střídmý hořkosladký happy end.
Na závěr se samozřejmě nabízí otázka, nakolik je kniha autobiografická. Jak i autor pro pořad Rozstřel přiznal, prostředí není náhodné. V Českých Budějovicích žil, na gymnáziu v Kremsmünster studoval, do Itálie jezdil. Dějová linka je, slovy Mádla, však zcela smyšlená.
