Rychle sipy jsem hltal jako kluk pred nejakymi 55 lety.Dnesnim detem uz nic nerikaji.Ty idealy,oslovi jen hrstku z nich. Ze Skautu se pomalu ale jiste stavaji takovi novodobi pionyri.Deti maji uz jine hrdiny,uz je to nebere.Stejne jako indianky a jine dobrodruzne romany.Dnesni svet je i diky internetu jiny.I ty komiksy si kupujeme my starsi,sice s tim,ze je to pro vnoucata,ale ve skutecnosti se snazime my diky nim vratit do detstvi.Do doby kdy jsme byli mladi,zdravi a bez starosti.Za par desitek let uz po Foglarovi a jeho knihach nikdo nevzdechne.Jen par vedcu a odborniku,kteri budou zkoumat historii a jeho dobu.A mozna je to skoda,ty knihy maji potencial a dnesni doba by potrebovala vic z Mirka Dusina nez z Dlouheho bidla nebo Stetinace.

Ano, svět je jiný a to tak, že úplně. Jenom bych se bál hodnotit, jestli je lepší. Problém dnešní doby vidím v kontinuitě. Ještě za mého mládí jsem také vyrůstal v jiném světě, než rodiče, ale zase tak velký rozdíl to nebyl. A oni měli s mými prarodiči ještě menší odstup. Ale dá se říct, že ještě my jsme aspoň trochu rozuměli svým rodičům a jejich zkušenosti byly pro nás dobré. Tohle se ale vůbec nedá říct o dnešku. Mladí žijí v úplně jiném světě, než my a v podstatě jsou ve svém rozhodování odkázáni už jenom sami na sebe, maximálně na ten internet. Naše rady jsou jim k ničemu. A tohle opravdu nevím, jestli je dobře, myslím, že ne, ale dělat se s tím nedá nic. A co přijde s AI, neví snad ani ten Pánbůh.

Zajimave, ze za Protektoratu Foglarovy knizky vychazely, ale za socialistickeho Ceskoslovenska byly na indexu ...

Protože nebyli pionýři

Dodnes se vracím k foglarovkám a to nejen k Záhadě hlavolamu, ale třeba i k mým oblíbeným knihám Modrá rokle, nebo Hoši od Bobří řeky. I tady jsou příběhy nabité napětím a záhadami, jako malá jsem tím úplně žila. Je pravda, že dnešní generace už na taková dobrodružství neslyší..těžko se jim divit, když jejich svět určují sociální sítě, umělá inteligence a virtuální realita. Představit si hledání dobrodružství v zapadlých uličkách, nebo na táborech v zátokách by pro ně nejspíš bylo dost obtížné, ale moc bych jim přála ten pocit zažít. Nicméně pár výjimek se najde..před pár lety jsme s jednou mojí zákaznicí zabředly hovor na tohle téma a ta mi doporučila knížku, kterou zrovna hltal její syn, Poselství ze Stínadel od Josefa Červinky, a musím uznat, že šlo o důstojné volné pokračování Foglarovy trilogie. Doufejme, že foglarovky ještě tak úplně ze světa nezmizí..neznám srozumitelnější, a přesto tajemnější a napínavější čtivo pro děti a pro věčné děti, jako jsou právě ony.

Mám to úplně stejně, stínadelskou trilogii jsem četl několikrát, a i další knížky. Chatu v jezerní kotlině, nebo Hoši od bobří řeky, Strach nad bobří řekou...díky za ten typ na Poselství ze Stínadel, o tom jsem nevěděl.

Děkuji za článek, Foglara a foglarovky miluji od dětství dodnes.

Jako Mirek Dušín jsou dnes označováni naivkové, donkichoti, čestní intelektuálové, charakterní lidé, havlovci.. Spíš ti, jimiž společnost průměrnosti opovrhuje. Ale právě tito lidé vnášejí do společnosti světlo.

Nevnášejí světlo, ale jsou to samozvané morální majáky. Úplně stejní lidé upalovali jinověrce a reformisty. Dneska chtějí alespoň kopat příkopy.

Smrt Bubliny kvůli blbý kronice jsem Rychlým šípům, potažmo Foglarovi nikdy neodpustil.

Nebyl to jen deník, ale srdce party.

Byla to paměť jejich přátelství a důkaz, že Rychlé šípy existují jako něco opravdového, ne jen jako klukovská parta na pár dní.

Ztratit ji by znamenalo ztratit kus sebe...

V dětském světě Foglarových hrdinů je všechno silně symbolické. Když ztratíš kroniku, ztratíš něco jako duši přátelství — něco, co „dospělý svět“ už často nechápe.

Skvělé byly i dramatizace Foglarovek které v 90. letech připravil Český rozhlas pod perem Jiřího Hromádko a členů Dismanova dětského rozhlasového souboru. A to nejen celou Vontskou trilogii (Záhada Hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta), ale také Hochy od Bobří řeky, Strach nad Bobří řekou, Pod Junáckou vlajkou, Devadesátka pokračuje, Modrou rokli a Chatu v jezerní kotlině.

Vůbec Rádio na Polštář ČRo2 Praha mělo skvělé dramatizace, ať už to byly knížky Jaroslava Foglara, Karla Máje, Otakara Batličky, Arthura Ransome či samotného Jiřího Hromádka.

Ještě doplním, že tyto dramatizace měly nádherný hudební doprovod kytaristy Štěpána Raka.

.. právě čtu před spaním svým synkům. Jsem rád, že je to baví. I nejmenší, kterému je šest, je v pohodě, že je kniha bez obrázků. Mám ještě svoje vydání z kraje devadesátek Dobrodružství v temných uličkách. Nepřestává mě fascinovat, jak geniálně Foglar celý příběh vystavěl. Závidím všem, kdo knihu berou do rukou poprvé, avšak i když víte, kam děj směřuje, jste neustále v příjemném napětí, kam povedou další kroky pěti nesmrtelných hrdinů...

Fogler psal úžasné knihy, které propagovaly dobro a dobrý charakter. Proto ho zakázali nacisti i bolševici, proto se i dnes zlí lidé snaží Foglara nebo jeho dílo očerňovat. Marně, i dnešní děti toto dílo nadšeně hltají.

Já za nejvýznamější Foglarovu knihu považuji Hochy od bobří řeky. Záhada hlavolamu je fajn na čtení, ale Hoši od bobří řeky dodnes dokáží motivovat dětí vyrazit ven, něco zažít, lovit bobříky, být aktivní.