 |
Nahoře mezi korunami stromů ještě prosvítalo žlutavé nebe, ale tady byla už úplná tma, když Rikitan uschlou březovou kůrou podpálil oheň. Hoši byli unešení! Vždyť ještě nikdy neviděli táborový oheň ani mihotání rudých stínů po kmenech stromů, nikdy necítili vůni pálící se pryskyřice. Kouř stoupal do korun stromů v pohádkových zákrutech, plameny objímaly nové a nové větve a jiskry sršely na všechny strany. Kruhem sedících chlapců se linulo milé teplo...
Chtělo by to začít víc dramaticky, jenže v téhle knize se vlastně nic převratnějšího než zážitky z pospolitosti u táborových ohňů nestane. A přesto se stala patrně nejvlivnějším českým románem pro mládež.
Jde trochu i o „politický“ program. Foglar byl sice člověk zcela apolitický, ale právě v téhle knize najdete momenty, kdy Rikitan vysvětluje smysl svého počínání.
