 |
Rána. Bolest. Chrčení. Mžitky. Sípot. Konečně popadne dech, zatřepe hlavou a vrhá se na soupeře se silou zuřícího býka. Levá ruka střídá pravou. Bezohledně, rytmicky, šíleně. To nejsou ruce, to jsou kladiva. Naprosto nezastavitelná. Jenže člověk míní a srdce mění. A to se zastaví. Návrat šampiona se nekoná. Smrt si ho bere přímo v ringu.
Věřte nevěřte, ale takhle ve zkratce začíná jeden z nejlepších Foglarových románů. V jedné z prvních kapitol, které začal psát už roku 1935, se ocitneme uprostřed boxerského zápasu, který končí úmrtím otce hlavního hrdiny Pavla Zemana. V té chvíli je na dně. Může mu být tak dvanáct třináct let, přišel o otce, nemá přátele a v malém městě, kam se s maminkou přestěhují, jako by se nadobro ztratil. Dokud nenajde skryté údolí, nádherné opuštěné místo, o kterém se mnohým jen zdává. A v té rokli, jejíž strašlivé tajemství naštěstí ještě nezná, najde i kamaráda na život a na smrt.
Jaroslav Foglar se možná někdy jeví díky svým mnoha přednostem i několika slabostem jako z jiného světa, nicméně velice dobře věděl, co psát a jak psát.
