iDNES.cz

Jana Koubková v sedmdesáti nejen zpívá, ale píše i básně. Z jazzové dásně

  7:20aktualizováno  7:20
Na české hudební scéně patří Jana Koubková i přes blížící se sedmý křížek mezi ty nejnepokojnější umělce. Množství projektů, kterými prošla, je nespočitatelné.

Jana Koubková | foto: www.janakoubkova.cz

Jana Koubková: Básně z jazzové dásně (obal)

Jana Koubková: Básně z jazzové dásně (obal)

Vždy po dosažení maxima jako by vše odhodila a začínala znovu, prošlapávala novou, vlastní cestu. Paralelně s tvorbou hudby ovšem Koubková také píše básně, písňové texty, vymýšlí slovní hříčky a aforismy. Ty teď v nakladatelství Galén vydala souborně společně s řadou fotografií, mapující její bezmála půlstoletou hudební kariéru, pod názvem Básně z jazzové dásně.

"Kam vlezu/vrazim do standardního jazzu/kam vlezu tvrdě narazim/že prý už nejsem/co bejvala sem v jazzu/tak lezu jak umim/než se zarazim", říká Koubková hned v první básni, která je titulním textem jejího aktuálního hudebního projektu Smrt standardizmu!, se kterým koncertuje v klubech.

Je v ní obsažena jak Koubkové neochota se smířit se zavedenými představami o tom, jak má správně zpívat jazzová interpretka, tak pochyby jazzových dogmatiků, které zpěvačka po většinu své kariéry spíš provokovala.

Open Air Music Festival Trutnov 2010 (Jana Koubková)

Jana Koubková v roce 2010 na festivalu v Trutnově

Koubková však umí být ještě mnohem osobnější. "Vypadá jak starý plakát/můj obličej po ránu/prostě žádný vzácný achát/zájem maj' jen sprejeři", tvrdí se sobě vlastní ironií o blížícím se stáří.

Anebo o životě osamělé ženy, která osobní vztahy, manželství a mateřství obětovala ve prospěch hudby. "Sedím tu v cele/dlouhejch pár století/už ani nevím/co je to chlap/Jen s jednou postelí/a s jedním příborem/hrnkem a talířem/nechce se spát".

Autor:
zpět na článek