I pro autora, který se chystá už na svoji dvacátou knihu, byla jedna zlomová - Báječná léta pod psa, která vyšla v roce 1992. V té době už měl Viewegh za sebou několik publikovaných povídek a jednu knihu, román Názory na vraždu z roku 1990.
Ten prošel bez většího zájmu čtenářů a zpočátku to vypadalo, že stejně dopadnou Báječná léta pod psa. Jenže - pak se stal zázrak a kniha se začala prodávat. Stal se z ní bestseller. Ode dneška je kniha k dostání v trafikách ve speciální edici deníku MF DNES.
V rozhovoru pro Magazín DNES Michal Viewegh vzpomíná, jak tuto svoji osudovou knihu psal, co jí předcházelo a co následovalo, čím je pro něj osobně významná.
 Nebýt pradědečka, byl bych LukešViewegh odpovídal čtenářům |
Celkový náklad téhle knihy ji opravňuje k tomu, aby se stala školní četbou.
Dosud se jí prodalo odhadem sto dvacet tisíc výtisků. Taky byla přeložena do mnoha jazyků, zfilmována a dvakrát zdramatizována. Prostě ať chci nebo ne, je to pro mě skutečně kniha osudová. Zejména díky ní jsem se později stal nejúspěšnějším současným českým spisovatelem, jak zní obvyklá novinářská nálepka. Ten román je takové moje bingo: vyhrát mohl leckdo, ale padlo to na mě.
Chybí snad už jen muzikál a opera... Přitom první vydání knihy leželo tři neděle na pultech. Pak jako by se zdvihli zlatí úhoři Oty Pavla, Báječná léta šla najednou masově na odbyt. Máte na to nějakou teorii?
Vždycky jsem věřil na to, že o dobrém filmu nebo knize si lidé řeknou. Nemalá účinnost takzvané šeptandy je dneska ostatně uznávána i marketingovými odborníky. U Báječných let asi navíc zabraly i novinové pochvaly recenzentů. Velmi vlídně o nich také v rádiu promluvil Pavel Tigrid. Později však došlo i na záporné kritiky, v Revolver revue například vyšla jedna s názvem Takoví jsme nebyli – její autorka patrně nepochopila, že jsem nepsal román o disidentech.
Bývá obvyklé, že beletrie s určitými licencemi zobrazuje to, co se autorovi v životě stalo. Existuje v Báječných letech scéna, kterou jste si bohapustě vymyslel, a ona pak ožila?
A ne jedna. Například všechny smyšlené scény s nezvladatelným psem jménem Něha. V době, kdy jsem Báječná léta psal, to byla ryzí fikce – jenže pár let nato otec koupil erdelteriéra, který neposlouchal ani jeho samotného... Nebo jiný příklad: v pokračování Báječných let pod psa, v Báječných letech s Klausem, Kvidovi rodiče nahlas uvažují o epitafu na rodinnou hrobku a Kvido napůl žertem navrhne slova Dobro došli!, protože celá rodina odjakživa miluje Chorvatsko – no a dneska je Dobro došli! vytesáno v pískovci, pod kterým v Sázavě leží moje babička, děda a otec...
Magazín DNES!
Celý rozhovor s Michalem Vieweghem čtěte ve čtvrtečním magazínu dnes
Vždy jsem věřil, že o dobrém filmu či knize si lidé řeknou. U Báječných let zabraly i pochvaly recenzentů.
