Proč? Především proto, že autor si z reklamního byznysu vzal do své literatury to nejlepší: bohatý slovník, svižný a pružný styl, drzé fantazie a poněkud bizarní témata. Dejvické divadlo nedostane grant, takže rozjede prodej hrnců. Režisér Líbezný ze Státní opery je málem zavražděn, protože „przní“ Wagnera. Naivní hipstersky stylizovaná dvojka z pražské Letné se stane obětí byznysu s africkými sirotky.
Má na román
Prostě mamon, vulgární kšefty, popkultura, politika. Samozřejmě vždy z té odvrácené strany: kriticky a výsměšně. Počíhat si na mediálně atraktivní kousek reality za bukem, zardousit, vykuchat a ukázat světu, jak to tam uvnitř všechno hnije.
Hübl se psaním evidentně dobře baví. A jde mu od ruky. Jeho povídky se skvěle čtou. Co na tom, že sbírka nedrží moc pohromadě, protože každý kus je typově docela jiný. Vlastně drží pohromadě právě onou růzností: dystopie ze světa, který ztratil poslední lidský prvek; obrázky ze života uctívačů prázdných gest a mrtvé formy; nesmiřitelný střet avantgardy a staromilství, zarámovaný v milostném mnohoúhelníku.
Hod mrtvou labutíautor: Ondřej Hübl nakladatel: Druhé město 268 stran, 299 Kč Hodnocení: 80 % |
Na podobnou notu a podobným stylem píše dneska třeba Petr Stančík. Současné české literatuře dávají oba potřebný elán, novátorství, radost. A čtenáři rozkoš jak z textu, tak z očekávání. Ondřej Hübl má jasně na román. Na velký román.
