Kouzlo Andersenových pohádek spočívá v jedinečném propojení humoru i sentimentu, naděje i trpkosti, víry v moderní techniku i sarkastických podobenství. Ať už šlo o přepracované pohádky slýchané v dětství nebo původní texty, čerpaly z ústní tradice a velkým pramenem jim byla příroda, ale odrážely se v nich i autorovy zkušenosti, zážitky i povahové rysy.
Jeho pohádky jsou často smutné, pochmurné, vůbec ne se šťastným koncem, jak by se u pohádek čekalo. Jen pro příklad: Malá mořská víla si musí nechat vyříznout jazyk, aby se milovanému princi vůbec mohla přiblížit; jednonohý cínový vojáček končí roztavený v peci, trpící děvčátko se sirkami naleznou ráno lidi mrtvé. Spíše k zamyšlení než k potěše vedl Andersen své čtenáře i v dalších svých pohádkových příbězích, které inspirovaly balety, divadelní hry, animované i hrané filmy.
Hans Christian Andersen. Vyděděnec společnosti, který nenáviděl svoje dílo |
Svůj život jednou Hans Christian Andersen charakterizoval jako krásnou, bohatou a blaženou pohádku, i když tomu tak v mnoha ohledech nebylo. Životopisci často zdůrazňují, že Andersen byl neklidný snílek s nespoutanou obrazností, v emocích až přepjatý, zároveň však prahnoucí po uznání. Ve společenských kruzích ho však stigmatizoval nuzný původ z rodiny obuvníka a pradleny a pozdě dosažené vzdělání, které se projevovalo v „obvyklé gramatické nedbalosti“.
Narodil se do chudičké rodiny 2. dubna 1805 v Odense a i nejbližší okolí malého Hanse – nevlastní sestra zřejmě prostitutka, dědeček pomatenec, kmotr vrátný v chudobinci – předurčovalo k životu outsidera. Zřejmě odtud vyvěrala pozdější Andersenova až chorobná ctižádost a snaha za každou cenu se prosadit.
Známí mu vytýkali nepřirozenou citovost, sentiment a dětinskost a doporučovali více mužnosti a síly, když pod tlakem posměchu a nepříznivých kritik na svá raná díla propadal zoufalství. Umělecký svět vtáhl Andersena již v dětství. V Odense skládal písně a loutkové hry, ve 14 letech se vydal do Kodaně, kde zkoušel štěstí v divadle. Nakonec se nad ním slitoval ředitel divadla a poslal ho v jeho 17 letech do školy, kde se Hans Christian teprve pořádně naučil číst a psát. Maturitu složil v roce 1828 a brzy poté mu začaly vycházet divadelní hry a básně, dnes ale mimo Dánsko zapomenuté.
Zatímco Andersenovy divadelní hry a většina básní zapadla, uspěl s prózami. V roce 1835 vydal první román, autobiografický příběh talentovaného chudého umělce nazvaný Improvizátor. Následoval první sešit pohádek nadepsaný Pohádky vyprávěné dětem.
„Napsal jsem je úplně v řeči a obratech, jak jsem je dětem sám vyprávěl, a dospěl jsem k poznání, že to hovělo všem věkům čtenářů. Děti se většinou radovaly z toho, co nazývám stafáží, starší si všímali hlubšího smyslu,“ píše v autobiografii Pohádka mého života.
Velkou pozornost však pohádky zpočátku nevzbudily, byly označovány za dětinskou záležitost. Jistý kritik mu dokonce vyčítal, proč vydává „něco tak dětinského a nezáživného“ a končil přáním, aby „nadále neplýtval časem a nepsal ‚Pohádky pro děti‘“. „Proto jsem raději ustal, ale pohádky na mě útočily,“ píše Andersen. A tak ještě téhož roku vydal další sešit pohádek. Celkem jich napsal 156, přičemž poslední čtyři vyšlo v roce 1872.
Teprve v roce 1837 se však podle autorky jeho životopisu Divoká labuť Moniky Stirlingové v Andersenovi začala rodit představa, jaký význam pro něho mohou pohádky mít. Tehdy totiž vznikly slavné pohádky Císařovy nové šaty a Malá mořská víla. „Tyto pohádky vzbudily zájem, který při dalších svazcích stále rostl. Ke každým Vánocům vyšel nový svazek a brzy nebylo vánočního stolu, na němž by nebylo mých pohádek. I s jeviště se vyprávěly moje pohádky, v královském divadle i v divadlech soukromých, a byly vesměs s radostí přijímány.“
RECENZE: Hraná, delší, triková, ale úplně zbytečná Malá mořská víla |
K Andersenovu životopisu patří také dojmy z četných cest, mimo jiné také z Prahy, která ho ohromila nádherou Hradčan, zároveň však poukázal na stísněnost židovské čtvrti. Cesty pro něho byly „posilňujícím nápojem ducha“, zachytil je zejména v díle Básníkův bazar, v autobiografiích i kresbách.
Hans Christian Andersen zemřel jako světoznámý autor 4. srpna 1875 v Kodani ve věku 70 let. Jeho pohřbu, který byl vyhlášen dnem státního smutku, se zúčastnily stovky lidí včetně dánského krále Christiana IX.
Česky vyšly první Andersenovy pohádky již v roce 1863, tehdy se ale jednalo o překlad z němčiny, první překlad z dánštiny vyšel ve čtyřech svazcích v letech 1914–1916 v překladu Gustava Pallase.
V rámci Velkého knižního čtvrtku 2025 na jaře vyšlo u nakladatelství Kodudek první kompletní vydání Andersenových pohádek a příběhů v českém překladu Františka Fröhlicha a Heleny Březinové s ilustracemi Filipa Pošivače.
