RECENZE: Když řez hrudníkem odkrývá obraz motýla se zmuchlanými křídly

Jak se asi cítí doktor, když u pacienta zjistí smrtelnou nemoc? Známý lékař Bohumil Ždichynec o tom napsal řadu básní. Jsou tím nejsilnějším z jeho nové sbírky Hamlet v tekuté době. Člověk je musí číst znovu a znovu: tolik smutku, tolik profese, tolik smíření.

Ilustrační foto | foto: AP

Kdyby poezie dávno neskončila ve škarpě zájmu, byl by dnes Ždichynec známý autor: jeho básně se čítávaly ve Viole už v 60. letech. Od té doby má o pár akademických titulů a tři desítky knih víc. Básnických, vědeckých, povídkových. Říká se o něm, že je druhým Miroslavem Holubem, nejen proto, že i on je básnící lékař – nebo možná léčící básník.

I Ždichynec píše volným veršem, ale je lyrik, byť občas pěkně drsný. „Tomografický řez hrudníkem pacienta odkrývá obraz motýla se zmuchlanými křídly... V antické hodině před západem slunce spoušť rakovinových buněk vystřelila daleko za obzor... Život dohasínající v hříšně bestiální kráse, histologie s poselstvím zmaru... Co řeknu příbuzným?... V té chvíli v srdci umírala poezie.“ Člověku se to zařezává do mozku jako gama nůž.

Hamlet v tekuté době

80 %

autor: Bohumil Ždichynec

nakladatel: Aesculapus

135 stran, 186 Kč

Básně mají názvy jako Čekárna služby první pomoci, Diagnóza, Hamlet v nemocnici či Z oddělení intenzivní péče. Když v Diagnóze „proniká mezi žebra až do jater Prométheových“, kde najde, co tam být nemá, je vám ho líto skoro jako jeho pacienta: „Chci vyslovit krásný verš, ale ústa se mi stahují do podivné grimasy. Jsou situace, kdy ani já nemohu říct pravdu. Připadám si jako klaun, co odkládá masku, ale bojí se pohledu do zrcadla. Přeju si štěstí rozdávat, ale teď sahám do prázdna.“ Zděšení převlečené za profesionální poloúsměv.

Ale Hamlet v tekuté době nejsou jen hitchcockovské děje. Obsahuje i celoživotní postřehy a zážitky, některé vtipné a ironické jako o holubech, které autor jako malý chlapec tolik miloval, že by se kvůli nim stal snad i veganem, kdyby mu tak nechutnali s matčinou nádivkou.

„Lékařské“ básně jsou však nejpůsobivější, hotová vivisekce. Ne nadarmo kdosi Ždichyncovi vymyslel přezdívku filozof lékařské vědy. Napresuje do čtyř slov jednoduchou nepříjemnou pravdu, že „život žhne i křehne od početí“. A vysvětlí, že v dnešní tekuté době, kdy lidé zoufale na internetu hledají tu jedinou pravdu, nemusíme brát vše vážně, protože „kojenec křičí z povijanu a ničí si hlasivky, je-li zticha, zase se mu nerozvíjejí plíce... škodí pít i nepít, škodí jíst i nejíst, namáhat se či lenošit, spát i bdít“. 

To je léčebný zásah, po němž člověk pocítí okamžitou úlevu.