Martin Bojda (nar. 1991) je filozof a historik věnující se především duchovnímu dědictví německého osvícenství, ale také milovník opery, který publikuje trefné a fundované recenze a další texty na webu libuse-journal.
A protože i filozofové potřebují relaxovat, Bojda tak podle vlastního přiznání činí u detektivek Agathy Christie, zvláště těch s Herculem Poirotem, které sbírá už od dětství. Právě o tomto fiktivním belgickém detektivovi pojednává jeho knížka nazvaná Filosofie Hercula Poirota, kterou vydalo nakladatelství Togga.
Lze vůbec u oddechové literatury hovořit o filozofii? Bojda dokazuje, že ano, ale ještě předtím stručně provádí čtenáře dějinami detektivky jako žánru, do nichž zasazuje přínos Agathy Christie a jejích hrdinů, zvláště Poirota.
Dodejme, že v češtině vyšel vlastní životopis spisovatelky i další publikace jako Encyklopedie Agathy Christie či vzpomínkové knihy Poirotova hereckého představitele Davida Sucheta, ale úhel pohledu, který zvolil Bojda, rozhodně stojí za přečtení. Zdůrazňuje například, že třebaže do svých detektivek Christie Poirota uvedla jako excentrickou figurku, postupně tento rys oslabovala, aby se vyhnula karikatuře, a spíše posilovala jeho humanitní tendence, zakotvené v poklidné pokoře před „le bon Dieu“.
Poirotova lidskost
Takže ač je Poirot pověstný svou bezvadnou etiketou, mnohem důležitější je jeho etika. Nic u něj není vnější, ani elegance v oblečení, která nevyplývá z marnivosti, ale spíš z úcty k sobě samému. „Nepředstírá důstojnost, nýbrž žije ji, a to ne ze snahy o pěkné zdání, nýbrž o ryzost a ušlechtilost,“ píše Bojda.
Poirot si podle něj počíná ješitně, ale s láskou a úctou k lidem. Jeho humanita se zásadním způsobem projeví ve chvíli, když jej autorka postaví proti salonnímu komunistovi ve Smrti na Nilu, jenž si osobuje právo rozhodovat o tom, kdo má a kdo nemá žít.
Obal knihy Filosofie Hercula Poirota
Poselství detektivek s Poirotem je tedy hlubší, než by se přes všechnu atraktivitu plynoucí z umných zápletek a dialogů mohlo zdát, a zřejmě souvisí s meziválečnými myšlenkovými proudy, jejichž cynismus se Agathě Christie příčil. Televizní seriál s Davidem Suchetem zmíněnou linii ještě zdůraznil. Bojda ostatně toto dílo považuje za jedinečnou ukázku toho, jak citlivě a tvůrčím způsobem interpretovat určitou předlohu, v tomto případě literární. S tím nelze než souhlasit.
Bojdův styl je sice hloubavý a důkladný, jak se sluší na filozofa, ale též výstižný a čtivý. Knížka je tedy rozhodně zajímavým ozvláštněním a doplněním stávající literatury týkající se „Agathy“.
Jen pozor – kdo se některé z autorčiných románů, které Bojda zmiňuje, teprve chystá číst, musí počítat s tím, že v knize je hodně spoilerů...
