Přitom příběh začíná sympaticky. Americký středoškolák Quentin je vynikající student a má nerozlučné přátele Jamese a Julii, přesto se cítí osamělý a nešťastný. Julie neopětuje jeho city, rodiče mu nerozumějí, život mu připadá šedivý. I proto utíká do magických příběhů, četby svého dětství, a činí to tak usilovně, až se jednou v zázračném světě octne. Ze zanedbané zahrady vkročí do školy kouzel Brakebills, která v utajení existuje kdesi na severu New Yorku.
Čtenář ani nemusí být velkým znalcem žánru, aby poznal, kde se Lev Grossman inspiroval. Stále zmiňovaná pentalogie Christophera Plovera Do Filorie a dál, které Quentin v dětství propadl, je takřka jednoznačným odkazem na Letopisy Narnie od C. S. Lewise.
Brakebills se svou studijní hierarchií, sportovním utkáním i objevením prvního netvora až nebezpečně připomínají Bradavice z Harryho Pottera, který je v knize také několikrát zmiňován. Stromoví lidé mohou být ozvěnou J. R. R. Tolkiena, moudří kentauři se vyskytovali už v antických bájích. Výpůjčky by snad ani tak nevadily, kdyby z nich Grossman dokázal stvořit něco nového.
I akční souboje působí nudně
Jenže to on nedokáže. Chybí mu symbolika C. S. Lewise i vypravěčské nadání J. K. Rowlingové. Postavy se objevují a vytrácejí bez jakékoliv vnitřní logiky, příběh je přetížen popisy. I těch několik málo akčních soubojů autor popisuje, místo aby je rozehrál. Nebo rovnou napíše, že scéna působí jako "oživlý Chagallův obraz".
Ještě komičtější jsou charakteristiky kouzel, které se Grossman snaží zachránit odborně znějící terminologií ("izolace fotonu a jeho zmrazení na místě"), případně trochou ruštiny a staronorštiny.
Pokud jde o jazyk a styl, tak stačí dva příklady: "Provedl mentální pátrání po lásce, kterou k ní byl zvyklý cítit, ale zjistil, že momentálně není přítomna." (str. 224) "Ovšem bylo v něm cosi neodolatelně gotického." (str. 196)
Bohužel nic gotického na příběhu není: Grossmanův magický svět postrádá klenbu, účinek světla a tmy, prostoru, vzpínání se k nebi. Je to vlastně poměrně depresivní kniha. Stále opakuje, jak je pozemský život prázdný, ale alternativu nenabízí. I magický svět se ve výsledku zdá být pouhou nebezpečnou náhražkou.
Co tedy zbývá? Prohýřit se k smrti, jak se o to pokouší jedna z postav? I několik erotických scén, včetně jedné homosexuální, vzbuzuje pochyby, zda je to vůbec kniha pro děti, případně pro mládež. Možná se budou Mágové v Česku prodávat stejně dobře jako ve Spojených státech, ale nic to nezmění na jejich nedostatcích.
LEV GROSSMAN - Mágové
Překlad Jana Rečková. Nakladatelství XYZ, 404 stran, 299 korun.
Hodnocení MF DNES: 30 %
