„Nemáme na Boba Dylana přímý kontakt, ale mluvili jsme s jeho nejbližšími spolupracovníky,“ uvedla Daniusová. “Stále doufáme, že si Dylan pro cenu přijede na slavnostní ceremoniál, který se koná 10. prosince ve Stockholmu. Ale jestli ji nechce, tak ji nechce,“ dodala tajemnice.
Rýsuje se ojedinělá senzace? Vůbec ne. Nebylo by to poprvé, kdy by si nositel nejvyšší literární trofeje pro ni osobně nepřišel. Elfriede Jelineková zůstala doma s odůvodněním, že má sociální fóbii, Harold Pinter a Alice Munroová se omluvili kvůli zdravotním potížím, za nemocného Jaroslava Seiferta ji přebrala jeho dcera.
Ani v případě, že by Nobelovu cenu za literaturu nepřijal, nestal by se Dylan rebelským průkopníkem, nýbrž až třetím v pořadí. Básník Boris Pasternak se jí roku 1958 musel vzdát na nátlak sovětského režimu a francouzský buřič Jean-Paul Sartre ji roku 1964 odmítl ze zásady, jakékoli ceny totiž neuznával.
Ani o Dylanovi nelze říci, že by se na pocty vyloženě třásl. Pro prezidentskou Medaili svobody před čtyřmi lety do Bílého domu sice šel, ale když ho rok nato zvolili jako první rockovou hvězdu do americké literární akademie, dostal jeho manažer zprávu v lednu - a Dylan jeho prostřednictvím odpověděl v květnu.
Napsal tehdy, že je „mimořádně poctěn“ a těší se na brzké setkání, ovšem na ceremoniálu chyběl. Což se může stát znovu. Ale i kdyby nepřijel, i kdyby snad Nobelovu cenu za literaturu odmítl, bude proto Bob Dylan menším básníkem? Jistěže ne, jen Stockholm ztratí show, kterou si od populárního jména sliboval.
