Ještě než knihu otevřete, je dobré vědět, že se neví, kdo vlastně je jejím autorem. Pod pseudonymem Uketsu se skrývá maskovaný jedinec – neví se ani, zda jde o muže, či ženu – používající modulátor na zkreslení hlasu, aby utajení bylo dokonale neprůstřelné.
Příběh, který Uketsu vypráví, je složen z několika na první pohled nesouvisejících částí, které se ale ve finále protnou. Velkou roli hrají obrázky, na první pohled naivně a neuměle působící kresby, které ale při důkladném prozkoumání vyjeví nejedno znepokojivé tajemství.
Styl, kterým Uketsu píše, je typicky „japonský“. Strohý, odměřený, bez výraznějších emocí. Krátké věty, sdělující jen to nejnutnější. Atmosféra knížky je urbanisticky chladná, nedočkáme se žádných barvitých popisů prostředí. Postavy jsou charakterizovány jen natolik, aby zapadly do autorovy/autorčiny umně zkonstruované skládačky. Nejde vyloženě o horor či thriller, přesto se při čtení budete co chvíli nervózně ošívat.
Nápad s kresbami je neotřelý a funkční – nejde o pouhé ilustrace, nýbrž o důležitou součást vyprávění, posouvající děj dopředu.
Japonští autoři komiksů se často upracují k smrti, říká překladatelka Křivánková |
Japonský přístup k navození znepokojivě svíravé atmosféry, jak ho známe například z hororu Kruh nebo z hororových komiksů – mang – výtvarníka a scenáristy Džundžiho Itóa, nemusí úplně konvenovat každému. Stejně jako určité vztahy či jednání hlavních protagonistů Divných obrázků.
Tamní kultura a společenské konvence jsou zkrátka hodně odlišné od našeho evropského vnímání. Japonsko je do značné míry záhada sama o sobě, což tato kniha potvrzuje. Nejde o nic na způsob „literární události“, ale coby chytlavá a do poslední stránky napínavá prázdninová četba funguje skvěle.
Pokud jde o mě, doufám, že se v českém překladu objeví i další knížky z pera záhadné/ho Uketsu. Kromě Divných obrázků napsal ještě Strange Houses, tedy Divné domy, Strange Buildings – Divné budovy – a Strange Maps, což jsou Divné mapy. A když už je řeč o českém převodu, je nutné zmínit jako vždy pečlivou práci překladatelky Anny Křivánkové, odbornice na japonskou kulturu, literaturu a mangu.
