Jednu dobu žil v Dalího sousedství, ale to už byl výstřední umělec starý a nemocný. Podle Lauryssensovy knihy Salvador Dalí - Skutečný příběh, jež vyšla i v češtině, se právě natáčí film s Al Pacinem v hlavní roli. Stan tam paradoxně dostal roličku napáleného investora, zatímco z jeho postavy se stal bonviván bondovského střihu.
Poté, co byl Lauryssens za podvody odsouzen, se začal živit psaním detektivek, nyní pracuje na druhém dílu Dalího. "Rocky, Rambo i Piráti z Karibiku mají několik pokračování, tak proč bych zůstával jen u jednoho?" říká autor, jenž na pár dnů přijel do Prahy.
Je váš příběh reálný, či surreálný?
Pravda je vše, co se týká mé osoby. Skutečně jsem začínal vyráběním děr do ementálu, poté jsem si jako novinář vymýšlel rozhovory s celebritami a nakonec prodával padělky Salvadora Dalího. Opravdu jsem poznal Dalího, když byl starý. A také jsem skončil ve vězení. Ale nemůžu ručit za to, co mi vyprávěli lidé, kteří pro Dalího pracovali - jejich výpovědi se víceméně shodují, takže bych řekl, že jsou z osmdesáti procent pravdivé.
Nechce se věřit, že vám někdo dal milion dolarů a spokojil se s vytrženou stránkou z Dalího katalogu. Nebo že jste prodal politikovi za čtvrt milionu bezcennou fotokopii. Byli investoři skutečně tak hloupí?
Ne, chtěli jen investovat své obrovské peníze, aby jich měli ještě více. Byli lační a zaslepení. Chytří museli být dealeři - a přesvědčiví. Nezapomeňte, že vše se dělo před pětadvaceti lety, dnes by šlo něco podobného možná v Rusku, Číně, Jižní Americe. Ale tehdy se v Evropě točily špinavé peníze třeba daňových úniků. Za ně si jen tak nekoupíte auto nebo dům, potřebujete je někam schovat. Což jsme umožnili - vlastně jsme okrádali jiné zloděje. Nejsem pyšný, ale takové to bylo.
Jaký byl váš vztah k Dalímu?
Když jsem začínal, o umění jsem nic nevěděl. Cestoval jsem do New Yorku či Londýna a pomalu do toho pronikal. Surrealismus jsem obdivoval, nejen Dalího. Ale pak jsem ho osobně poznal a bylo to zklamání. Čekal jsem energického muže s navoskovaným knírem a vypoulenýma očima - a uviděl starce v kolečkovém křesle. A pak jsem navštívil jeho studio, továrnu, kde díky spoustě lidí vznikala ta díla. Na Dalího výstavě věříte, že to všechno skutečně nakreslil. Ale opak je pravdou - svět je zaplavený padělky.
Potkal jste prý i Andyho Warhola.
Ano, v New Yorku. Mám pocit, že nejslavnější lidé bývají podivní. Warhol byl strašně vyhublý, měl tu svou stříbrnou, snad plastovou paruku přilepenou po stranách a podepisoval vše, co mu podali - včetně dolarových bankovek. Nedávno jsem byl na aukci v Sotheby’s, kde se dražila jednodolarovka signovaná Warholem. Za deset tisíc dolarů!
Permanentně jste podváděl své klienty. Poháněla vás hra, nebo touha po penězích?
Obojí. Zpočátku jsem neměl peníze ani znalosti, ale bylo mi dvaatřicet a seděl jsem v kanceláři, kam přišel chlapík s kufrem peněz. Mluvil jsem s ním hodinu a ty peníze skončily u mě. On spokojeně odcházel s kusem papíru nebo smyšlenou historkou. Sám jsem to moc nechápal, ale chodili další a další - řezníci, sýraři... Řekl jsem si, že pod investici za půl milionu dolarů nejdu.
Co z vás udělalo tak dokonalého podvodníka?
Miloval jsem to: tahání peněz z klientů pro mě byla fotbalová hra, v níž jsem skóroval. Kdybych byl mladší, šel bych do toho znova. Když prodáváte vzdušné zámky, musíte být na stejné vlně jako vaši zákazníci. Poslouchat určitou hudbu, znát lidi a mluvit o jejich zájmech. Se svými klienty jsem kafral o filmech, fotbalu, Beatles, Rolling Stones a úplně na konci jsem vytáhl obchod. Ale postupně mi začalo být těžko: nemohl jsem spát, přepadaly mě úzkosti. Vycítil jsem, že je konec. Šel po mě Interpol a já nakonec skončil ve vězení.
Litoval jste?
Tu cenu jsem akceptoval. Odsoudili mě na dva roky, odseděl jsem si šest měsíců - ve čtyřech věznicích. Paradoxně to byla nejlepší doba mého života, mohl jsem zase spát. Byl jsem v Madridu, byla obrovská vedra, a tak nás nemohli držet jen v cele. Rusové, Francouzi, Američané, Belgičané - všichni jsme venku probírali životy a provinění. A když jsem vylezl z vězení, začal jsem psát detektivky.
Nebojíte se, že po knize na vás někdo vytáhne další žalobu?
Ne, už je to promlčené. Navíc jsou práva prodaná do třiatřiceti zemí, mnozí mí klienti ji četli. A víte co? Chodíme spolu na pivo a klepou mi na rameno: Dobrý příběh, a ještě v něm bude hrát Al Pacino! Rozumíme si.
Hodí se Al Pacino pro roli Dalího?
Když jsem před šesti lety prodal příběh Hollywoodu, ptali se, koho bych si představoval. Samozřejmě Pacina! Chtěl však deset milionů dolarů, a tak se domluvili s Johnnym Deppem, kterému stačily miliony dva, po Pirátech z Karibiku však jeho cena stoupla. Mluvilo se také o Woodym Allenovi či Antoniu Banderasovi, ale nakonec to podepsal Pacino. Příští rok snad film půjde do Cannes. A doufám, že pak vyhraje Oscara.
