Ani obyvatelé Paříže tehdy nežili v klidu. Kromě vleklého konfliktu s Anglií, jenž vešel do dějin jako stoletá válka, spolu na domácí půdě zuřivě soupeřily dvě mocenské skupiny: Armagnakové a Burgunďané.
Deník se nedochoval v původním zápisu, znám je z opisů, z nichž nejdůležitější jsou uloženy v Apoštolské knihovně ve Vatikánu. Jméno ani profesi autora neznáme, historikové se nicméně domnívají, že byl snad knězem v některé pařížské farnosti, pravděpodobně v obchodní části města, a jeho poselství tak bylo určené pro laickou měšťanskou společnost. Ač má dílo v názvu deník, nešlo o čistě soukromé zápisky, nýbrž o texty, které se šířily mezi lidmi.
Extrémní mráz, přemnožení chrousti
Před čtenářovýma očima tak defilují obyvatelé pozdně středověké Paříže, sužovaní mocenským bojem a s ním souvisejícím vražděním a dalšími zločiny, ale také přírodními pohromami, ať už to byl extrémní a dlouhý mráz, nebo přemnožení chrousti, krtci a slimáci.
A samozřejmě chorobami a epidemiemi. Mnohé končily smrtí, jiné sice ne, ale většinou ani lékaři nevěděli, jak různé nemoci léčit – třeba takový ťukanec (zřejmě šlo o černý kašel).
Navíc vládla drahota. Podrobné výčty cen zboží se objevují na každé stránce hned v sousedství politických událostí či popisů poprav. Ale i vedle všech pohrom si pisatel najde místo pro informaci o míčových hrách, které se tehdy hrály v Paříže.
Zmíněna je také Jana z Arku a proces s ní, ale jen jako jedna z událostí té doby, a dlužno dodat, že autor s budoucí světicí příliš nesympatizuje.
Fragment z Deníku pařížského měšťana k roku 1429. Oxford, Bodleian Library
Pro čtenáře, kteří se v tomto spletitém období tolik neorientují, je připojena spousta vysvětlujících poznámek a četné přílohy, vysvětlující, jak tehdejší Paříž fungovala po správní stránce, jaké se používaly dobové míry, váhy a peníze, jakým způsobem se prodával chleba i další tovar. Nechybí ani stručné medailonky všech tehdejších významných osobností a mapky.
Do kontextu vše zasazuje úvodní studie od historika Jaroslava Svátka. Ten mimo jiné píše: „Pokud připustíme existenci veřejného mínění ve starších dobách, je právě Deník pařížského měšťana jedním z jeho klíčových odrazů.“
