Myslíte při psaní na to, že by vaše příběhy měly vychovávat, když jsou určeny pro děti?
Ne, nejsem tu, abych moralizoval. Mým úkolem je děti pobavit. Doufám, že moje příběhy je přesvědčí o tom, že čtení je příjemná aktivita, a začnou pak číst i složitější texty.
Jaký jste byl vy dětský čtenář?
Jako úplně malý jsem četl nádherné obrázkové knihy, které mi maminka nosila ze školky, kde pracovala. Pak jsem hodně kradl knihy své sestry, dokud jsem nepřišel na své vlastní oblíbené příběhy. Hodně jsem četl fantasy, hlavně příběhy od Tolkiena.
Byl byste poseroutkovým fanouškem, kdyby jej někdo jiný vydával ve vašem dětství?
Určitě! Jsou to velmi přístupné a vtipné knihy.
Psával jste si jako malý deník?
Kéž by! Měl bych teď spoustu materiálu, ze kterého bych mohl čerpat. Deník jsem si začal psát až mnohem později. To už mi bylo přes dvacet. Právě ten byl inspirací pro Deník malého poseroutky.
Máte s psaním příběhů spojený nějaký pravidelný neměnný rituál?
Ráno se dlouho procházím, někdy i tři nebo čtyři hodiny, a to pouze v jednom směru – co nejdál od domu. Uvědomil jsem si totiž, že když chodím dokola, po cestě domů můj mozek přestane produkovat nápady. Proto chodím jenom jedním směrem a pak pro mě vždycky někdo musí přijet.
Postava Grega, hlavního hrdiny, vás také napadla na procházce?
Ne, chtěl jsem se stát karikaturistou v novinách. Ale došlo mi, že na to, abych se stal profesionálním karikaturistou, nemám, protože kreslím jako malé dítě. Pak jsem se toho rozhodl využít a poprvé jsem nakreslil Grega Heffleyho.
Z Deníků malého poseroutky vznikly i filmy. Liší se v něčem?
Myslím, že v sobě mají něco, co knihy ne: emoci. Jazykem filmu je pocit, kdežto jazykem knih je pouze humor.
Účastnil jste se natáčení?
Hodně jsem jim do toho na place mluvil. Pomáhal jsem s obsazováním herců i psaním scénáře.
Jaké máte další plány s Gregem?
Doufám, že o něm budu psát ještě hodně a hodně let. Život kreslených hrdinů je mnohem delší než ostatních, takže kdybych o Gregovi psal třeba i za deset let, budu spokojený.
