Středa 26. února 2020, svátek má Dorota
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 26. února 2020 Dorota

Kapitán Exner i rada Vacátko jsou unikátem, dokazují Dějiny české detektivky

  11:47aktualizováno  11:47
Humorná, parodická, politická. Česká detektivka za posledních 150 let změnila mnohokrát tvář. Zdravý člověk se samozřejmě nechce stát obětí zločinu. O to víc ho však fascinuje trestná činnost, když se objeví ve filmu či literatuře.

Postavu rady Vacátka dal světu spisovatel Jiří Marek. V televizním zpracování mu tvář propůjčil Jaroslav Marvan | foto: Archiv ČT

V té české figuruje kriminální próza už přibližně 150 let. Její nejzásadnější díla, autory a momenty shrnují v knize Dějiny české detektivky Pavel Mandys a Michal Jareš. V nakladatelství Paseka vychází ve středu 5.února.

Ptát se v úvodu, zažila-li už česká detektivka zlatou éru, by bylo poněkud troufalé. Ani sami autoři nedokážou na otázku jednoznačně odpovědět. Kriminální próza se přitom zrodila nenápadně z morytátů, časopisových povídek a sešitů. Začátek století patřil cliftonkám, oficiálně známým jako Detektivní novelly, které čtenářům daly asi prvního českého detektiva Léona Cliftona (jménu navzdory). 

Fotogalerie

V nově vzniklém Československu se pak nikomu příliš nezamlouvala postava „spravedlivého ochránce zákona“, a tak chvíli trvalo, než se v knihkupectvích roku 1928 objevil dle odborníků první detektivní román Tajemství obrazárny od Emila Vachka. 

Ačkoliv Mandys s Jarešem upozorňují, že vykazuje spíše prvky ironické a parodické. Popularita žánru začala růst a postupně se přidávala jména jako Zdeněk Jirotka, Vladimír Neff, Jaroslav Žák a Vlastimil Rada. Detektivka přestávala být podvratným žánrem. Karel Čapek popisuje, jak se díky zkoumání světa zločinu začala zabývat problematikou spravedlnosti.

Roku 1948 však komunistický režim žánr smetl ze stolu. Kriminální prózu označil za brakovou a nevýchovnou, v roce 1949 zcela zmizela z edičních plánů. Socialistický člověk přece nevraždí, shrnují autoři trefně v názvu třetí části knihy. Vrah proto musel v mnoha případech ustoupit záškodníkovi. 

Oficiální zelenou získalo krimi až po konferenci sovětských spisovatelů v Moskvě v roce 1958. Soudruzi si uvědomili, že i jimi odmítaný žánr může „pomáhat straně všemi uměleckými prostředky při výchově lidí, a především mládeže v duchu komunistické morálky“. 

Jak kniha vznikala?

„Prvotní impuls přišel tuším od Pavla Mandyse, který si pak ke spolupráci přizval Michala Jareše. Považuji to za velmi šťastné autorské setkání -- oba se detektivkou systematicky zabývají, Pavel jako kritik, Michal jako literární historik. A oba umí psát zasvěceně, a přitom čtivě, což jsou kvality, které v nakladatelství pěstujeme,“ říká šéfredaktor nakladatelství Paseka Jakub Sedláček

K pár autorům, kteří se psaní detektivek věnovali od druhé poloviny padesátých let, se začali přidávat další. Edvard Valenta, Jan Zábrana, Josef Škvorecký, Anna Sedlmayerová. Vznikaly klenoty, které si pamatujeme dodnes, mnohdy díky televizním adaptacím.

Normalizační léta se nesla v duchu poklesu kvality žánru, snahy očistit štít příslušníků SNB, zároveň se však do knihkupectví dostávaly dnes už téměř nepředstavitelné statisícové náklady. 

Svou pozici si tehdy upevnil Václav Erben a jeho exnerovky nebo Eva Kačírková se svými „osamělými amatérskými vyšetřovateli“. Jistou změnu přinesla devadesátá léta, která přirozeně generovala tak velké množství podnětů pro autory kriminálních příběhů, že z nich mohou těžit ještě v roce 2020.

Zcela stěžejní moment pro tuzemskou i světovou detektivku znamenal příchod skandinávské krimi. Tolik sériových vrahů páchajících brutální zločiny, kteří se najednou objevovali na stránkách knih, se možná za dobu existence žánru ani neprošlo po povrchu zemském.

Tolik velmi stručný nástin vývoje české kriminální prózy, který vychází z více než čtyř set stran koncentrovaných informací sesbíraných Mandysem a Jarešem. Jak tedy vypadají typičtí čeští literární detektivové? Od anglosaských se obvykle dost liší, píší autoři´: „Bývají nenápadní, skromní, neohromují okolí dedukcemi ani tvrdými pěstmi či přesnou muškou.“

Co přejí autoři detektivce do budoucna?

„Já si samozřejmě přeji, aby se u nás i ve světě psaly detektivky s neobvyklým nápadem, s invenčními zápletkami, s originálními hrdiny zasazenými do realistického, ale ne nudného prostředí. Ale pravda je spíše taková, že čtenáři mají radši povědomé schéma a - jak ukazují domácí prodejní neúspěchy mnoha skvělých zahraničních autorů – jakmile se tomuto schématu něco vymyká, polekají se,“ říká Pavel Mandys.

Jednoduše jsou na prvním místě lidmi, až poté detektivy. Není proto divu, že mnohdy jejich předobrazy nebo jimi vyšetřované zločiny koření ve skutečnosti. Třeba Panoptikum starých kriminálních příběhů od Jiřího Marka, ze kterých později vzešli dodnes reprízovaní Hříšní lidé města pražského.

Psal se asi rok 1966, když Markovi, tehdejšímu děkanovi Fakulty osvěty a novinářství, vnukl docent František Gel, který za první republiky pracoval jako soudničkář, myšlenku, zdali by se nechtěl věnovat starým soudním případům i ve své literární tvorbě. 

„Nápad se mi moc nezamlouval, ale zkusil jsem napsat první povídku. Kolega Gel ji přečetl a mlčky mi ji vrátil. Až za několik dní mi řekl, že se mu líbila, že si jen nebyl jistý, jestli tam není více fantazie než pravdy, ale usoudil, že je napínavě i humorně vyprávěna,“ vzpomínal Marek v roce 1992 na povídku Muž v černém.

Nejen typologie detektiva však odlišuje tuzemskou kriminální prózu od zahraniční. „Česká veřejnost v sobě má zakořeněnou nedůvěru k ‚vrchnosti‘ a jejím ‚drábům‘. Takto už publicisté za první republiky vysvětlovali, proč čeští autoři píší příběhy odehrávající se v Anglii a ne doma. I nová československá policie si zprvu nesla pověst císařského špicla a pro české autory byl problém obsadit jako hlavního kladného hrdinu domácího policistu nebo četníka.

„Podobná situace nastala v roce 1990. Takže zatímco u klasické britské školy je policie jen neschopná a u americké drsné školy občas ještě zkorumpovaná, v našem prostředí byl policista v několika dlouhých obdobích představitelem represí a bezpráví. A žádného soukromého detektiva, který by policejní hříchy napravil, čeští autoři použít nemohli,“ vysvětluje Mandys. 

Uchylovali se tak mnohdy k parodiím, ironizaci a humoru. „Není to jistě ve světě ojedinělé, ale v našem prostředí to lze spatřovat coby dlouhodobý a trvalý jev, který – pokud je vyvážen – dává něco zajímavého žánru samotnému,“ podotýká Jareš. Snad si tato svá specifika, navzdory světovému trendu, bude držet i do budoucna.

  • Nejčtenější

PRVNÍ DOJMY: Co až tvé nahé fotky uvidí mamka? I herečky V síti pláčou

Vít Klusák zažívá věk zralosti. Zatímco v debutu Český sen ubližovala mystifikace neškodným zástupům toužícím po...

RECENZE: Kdo loví V síti? Nejen rodiče by měli kina vyprodat

O zneužívání dětí na internetu se obecně ví, ale jiná věc je vidět sexuální lovce a jejich nechutné léčky na vlastní...

RECENZE: (Ne)obyčejný chlápek Ozzy Osbourne se loučí se světem

Několikrát už ho málem pohřbili, ale znovu se z té rakve vydrápal a natočil další desku. Ozzy Osbourne je archetyp,...

RECENZE: Kéž by Zrádcům příslib první epizody vydržel až do finále

Šestidílná premiérová minisérie Zrádci, kterou Česká televize nasazuje na nedělní večery, se od běžných kriminálek liší...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pád letadla i nepokoje. Podívejte se na nominované snímky World Press Photo

Šanci na prestižní ocenění World Press Photo má letos snímek truchlících pozůstalých po obětech pádu letu ET302,...

Premium

Která auta jsou skutečně bezpečná? Crash testy versus realita

Setkáváme se s názory, že auta jsou navrhována tak, aby dosáhla dobrých výsledků v nárazových testech. Díky Folksamu...

Premium

Trend u rozvodů: čím dál více dětí končí ve střídavé péči

Neustálé pendlování mezi dvěma domácnostmi dětem škodí, varují odborníci. Ve střídavé péči je v Česku stále více dětí....

Premium

Když je střílečka povinná. Hraju hry a platí mě za to, říká člen týmu Brute

Má k dispozici fitness trenéra, mentálního kouče, psychologa a ve škole individuální studijní plán. Tedy servis...

  • Další z rubriky

Lázně nacistů i kolonizaci připomíná Atlas ztracených měst

Fascinace zmizelým, zničeným či opuštěným ročně zavádí tisíce i miliony zvědavců do starověkých Pompejí i ukrajinské...

Ceny Muriel ocenily Opráski sčeskí historje. Uspěl i válečný komiks Článek II

Tři sošky si z čtvrtečního udílení komiksových cen Muriel za rok 2019 odnáší komiksová kniha Článek II. Jiřího Šimáčka...

Na jaře do Prahy zavítá Jo Nesbo i milovník úhořů Svensson

Norský spisovatel Jo Nesbo přijede v dubnu do Prahy. S českými čtenáři se naposledy setkal v roce 2015, kdy zde...

RECENZE: Když je kniha horší než film. Vychází Najdi mě

Zrodil se kdysi televizní seriál, který sliboval pravidelnou dávku emocí. Kdyby autoři tohoto jedinečného sloganu...

Vždycky jsem byla obdařenější prsatice, směje se Lucie Benešová

Chtěla domek na Sicílii, ale nakonec si pořídila hezké místo pro stavbu v Jizerských horách. „Mám plno plánů, pořád...

Prodáváte rasistické zákusky, tvrdí zákazníci. Tradiční, brání se výrobce

Čokoládová pusinka, zákusek populární hlavně během německých únorových karnevalů, narazila na odpor kvůli svému...

Hospody, kolo a památky. Orlando Bloom si v Česku užívá se psem i snoubenkou

Orlando Bloom (43) natáčí v české metropoli seriál Carnival Row. Kromě herectví se tu nejčastěji věnuje svému psovi,...

Všichni jste krásní, říká modelka. Předávání cen moderovala zcela nahá

Modelka Ibi Støvingová (45), která moderuje dánskou verzi americké show Naked Attraction, vyvolala pozdvižení...

I po více než osmi letech od vydání je Skyrim králem erotických modifikací

Díky podpoře uživatelských modifikací se kolem Skyrimu vytvořila silná komunita, která svoji modlu neustále vylepšuje....