Pondělí 17. února 2020, svátek má Miloslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 17. února 2020 Miloslava

Kapitán Exner i rada Vacátko jsou unikátem, dokazují Dějiny české detektivky

  11:47aktualizováno  11:47
Humorná, parodická, politická. Česká detektivka za posledních 150 let změnila mnohokrát tvář. Zdravý člověk se samozřejmě nechce stát obětí zločinu. O to víc ho však fascinuje trestná činnost, když se objeví ve filmu či literatuře.

Postavu rady Vacátka dal světu spisovatel Jiří Marek. V televizním zpracování mu tvář propůjčil Jaroslav Marvan | foto: Archiv ČT

V té české figuruje kriminální próza už přibližně 150 let. Její nejzásadnější díla, autory a momenty shrnují v knize Dějiny české detektivky Pavel Mandys a Michal Jareš. V nakladatelství Paseka vychází ve středu 5.února.

Ptát se v úvodu, zažila-li už česká detektivka zlatou éru, by bylo poněkud troufalé. Ani sami autoři nedokážou na otázku jednoznačně odpovědět. Kriminální próza se přitom zrodila nenápadně z morytátů, časopisových povídek a sešitů. Začátek století patřil cliftonkám, oficiálně známým jako Detektivní novelly, které čtenářům daly asi prvního českého detektiva Léona Cliftona (jménu navzdory). 

Fotogalerie

V nově vzniklém Československu se pak nikomu příliš nezamlouvala postava „spravedlivého ochránce zákona“, a tak chvíli trvalo, než se v knihkupectvích roku 1928 objevil dle odborníků první detektivní román Tajemství obrazárny od Emila Vachka. 

Ačkoliv Mandys s Jarešem upozorňují, že vykazuje spíše prvky ironické a parodické. Popularita žánru začala růst a postupně se přidávala jména jako Zdeněk Jirotka, Vladimír Neff, Jaroslav Žák a Vlastimil Rada. Detektivka přestávala být podvratným žánrem. Karel Čapek popisuje, jak se díky zkoumání světa zločinu začala zabývat problematikou spravedlnosti.

Roku 1948 však komunistický režim žánr smetl ze stolu. Kriminální prózu označil za brakovou a nevýchovnou, v roce 1949 zcela zmizela z edičních plánů. Socialistický člověk přece nevraždí, shrnují autoři trefně v názvu třetí části knihy. Vrah proto musel v mnoha případech ustoupit záškodníkovi. 

Oficiální zelenou získalo krimi až po konferenci sovětských spisovatelů v Moskvě v roce 1958. Soudruzi si uvědomili, že i jimi odmítaný žánr může „pomáhat straně všemi uměleckými prostředky při výchově lidí, a především mládeže v duchu komunistické morálky“. 

Jak kniha vznikala?

„Prvotní impuls přišel tuším od Pavla Mandyse, který si pak ke spolupráci přizval Michala Jareše. Považuji to za velmi šťastné autorské setkání -- oba se detektivkou systematicky zabývají, Pavel jako kritik, Michal jako literární historik. A oba umí psát zasvěceně, a přitom čtivě, což jsou kvality, které v nakladatelství pěstujeme,“ říká šéfredaktor nakladatelství Paseka Jakub Sedláček

K pár autorům, kteří se psaní detektivek věnovali od druhé poloviny padesátých let, se začali přidávat další. Edvard Valenta, Jan Zábrana, Josef Škvorecký, Anna Sedlmayerová. Vznikaly klenoty, které si pamatujeme dodnes, mnohdy díky televizním adaptacím.

Normalizační léta se nesla v duchu poklesu kvality žánru, snahy očistit štít příslušníků SNB, zároveň se však do knihkupectví dostávaly dnes už téměř nepředstavitelné statisícové náklady. 

Svou pozici si tehdy upevnil Václav Erben a jeho exnerovky nebo Eva Kačírková se svými „osamělými amatérskými vyšetřovateli“. Jistou změnu přinesla devadesátá léta, která přirozeně generovala tak velké množství podnětů pro autory kriminálních příběhů, že z nich mohou těžit ještě v roce 2020.

Zcela stěžejní moment pro tuzemskou i světovou detektivku znamenal příchod skandinávské krimi. Tolik sériových vrahů páchajících brutální zločiny, kteří se najednou objevovali na stránkách knih, se možná za dobu existence žánru ani neprošlo po povrchu zemském.

Tolik velmi stručný nástin vývoje české kriminální prózy, který vychází z více než čtyř set stran koncentrovaných informací sesbíraných Mandysem a Jarešem. Jak tedy vypadají typičtí čeští literární detektivové? Od anglosaských se obvykle dost liší, píší autoři´: „Bývají nenápadní, skromní, neohromují okolí dedukcemi ani tvrdými pěstmi či přesnou muškou.“

Co přejí autoři detektivce do budoucna?

„Já si samozřejmě přeji, aby se u nás i ve světě psaly detektivky s neobvyklým nápadem, s invenčními zápletkami, s originálními hrdiny zasazenými do realistického, ale ne nudného prostředí. Ale pravda je spíše taková, že čtenáři mají radši povědomé schéma a - jak ukazují domácí prodejní neúspěchy mnoha skvělých zahraničních autorů – jakmile se tomuto schématu něco vymyká, polekají se,“ říká Pavel Mandys.

Jednoduše jsou na prvním místě lidmi, až poté detektivy. Není proto divu, že mnohdy jejich předobrazy nebo jimi vyšetřované zločiny koření ve skutečnosti. Třeba Panoptikum starých kriminálních příběhů od Jiřího Marka, ze kterých později vzešli dodnes reprízovaní Hříšní lidé města pražského.

Psal se asi rok 1966, když Markovi, tehdejšímu děkanovi Fakulty osvěty a novinářství, vnukl docent František Gel, který za první republiky pracoval jako soudničkář, myšlenku, zdali by se nechtěl věnovat starým soudním případům i ve své literární tvorbě. 

„Nápad se mi moc nezamlouval, ale zkusil jsem napsat první povídku. Kolega Gel ji přečetl a mlčky mi ji vrátil. Až za několik dní mi řekl, že se mu líbila, že si jen nebyl jistý, jestli tam není více fantazie než pravdy, ale usoudil, že je napínavě i humorně vyprávěna,“ vzpomínal Marek v roce 1992 na povídku Muž v černém.

Nejen typologie detektiva však odlišuje tuzemskou kriminální prózu od zahraniční. „Česká veřejnost v sobě má zakořeněnou nedůvěru k ‚vrchnosti‘ a jejím ‚drábům‘. Takto už publicisté za první republiky vysvětlovali, proč čeští autoři píší příběhy odehrávající se v Anglii a ne doma. I nová československá policie si zprvu nesla pověst císařského špicla a pro české autory byl problém obsadit jako hlavního kladného hrdinu domácího policistu nebo četníka.

„Podobná situace nastala v roce 1990. Takže zatímco u klasické britské školy je policie jen neschopná a u americké drsné školy občas ještě zkorumpovaná, v našem prostředí byl policista v několika dlouhých obdobích představitelem represí a bezpráví. A žádného soukromého detektiva, který by policejní hříchy napravil, čeští autoři použít nemohli,“ vysvětluje Mandys. 

Uchylovali se tak mnohdy k parodiím, ironizaci a humoru. „Není to jistě ve světě ojedinělé, ale v našem prostředí to lze spatřovat coby dlouhodobý a trvalý jev, který – pokud je vyvážen – dává něco zajímavého žánru samotnému,“ podotýká Jareš. Snad si tato svá specifika, navzdory světovému trendu, bude držet i do budoucna.

  • Nejčtenější

Oscary vyhrál Parazit, Brad Pitt i hrdina Jokera, Česko neuspělo

Poprvé v historii vyhrál Oscary neanglicky mluvený film, jihokorejský Parazit. Ceny získali také herci Brad Pitt a...

RECENZE: Pád až na nula procent. Snímek Chlap na střídačku je nestydatost

Třebaže kritikovu odolnost už zocelily Špindl 2, Ženská na vrcholu, Šťastný nový rok či Příliš osobní známost,...

Billie Eilish představila titulní píseň k nové bondovce. Poslechněte si ji

Zpěvačka Billie Eilish zveřejnila píseň k novému filmovému dobrodružství agenta 007 Jamese Bonda. Zařadila se tak po...

RECENZE: The Kelly Family přivezli kýč, konfety a hromadu naučených póz

Jeden už by málem zapomněl, proč tuhle zpívající famíliji v polovině 90. let tak intenzivně nesnášel. Po pětadvaceti...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

RECENZE: Zase jednou chlap. Veterán nabízí výjimečně nejednoznačnou postavu

Umí přežít v boji i v poušti, ale ne mezi pokrytci. Milan Ondrík v titulní roli snímku Veterán, který v neděli uvede...

Premium

Češi bydlí stále častěji ve sklepech. K extrémním řešením je nutí drahé nájmy

Nedostupné bydlení nutí Čechy ke stále extrémnějším řešením bytové situace. Zejména v největších městech už lidé míří i...

Premium

Sovětská legenda: Fourcadovi pomáhají lékaři. Francouz: Ta žena musí být šílená

Slavná sovětská biatlonistka a běžkyně na lyžích, trojnásobná olympijská vítězka Anfisa Rezcovová, si v rozhovoru pro...

Premium

Postavili si malý domek. Přezdívají mu termoska na bydlení

Nic z moderního komfortu v něm nechybí, na druhou stranu ani centimetr nikde nepřebývá. Tomáš Staněk navrhl a postavil...

  • Další z rubriky

RECENZE: Vrány Petry Dvořákové letí po povrchu. Nenabraly hloubku

Bavil vás Poeův Havran? Pak zkuste Vrány Petry Dvořákové! První je sice poezie, druhé próza, navíc je od sebe dělí 175...

RECENZE: Cigarety aneb vysoce užitečná provokace na téma pokrytectví

Provokativní novela Radka Stavěla Cigarety zřejmě nepotěší ani zatvrzelé kuřáky, ani jejich stejně zarputilé odpůrce....

Ceny Muriel ocenily Opráski sčeskí historje. Uspěl i válečný komiks Článek II

Tři sošky si z čtvrtečního udílení komiksových cen Muriel za rok 2019 odnáší komiksová kniha Článek II. Jiřího Šimáčka...

Premium

Když knížky mluví. Tvorba audioknihy stojí stovky tisíc korun, ale trh vzkvétá

Kdo si s nimi jednou začne, musí počítat s tím, že nepůjde jen o chvilkovou známost, nýbrž o vztah na celý život....

Najdete na iDNES.cz