RECENZE: Foglarův žák zkoumá původ ježka v kleci i samotného Tleskače

Spisovatel David Jan Žák se v knize Tleskač pokusil odpovědět na otázky, které si kladl asi každý čtenář Foglarovy trilogie Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství velkého Vonta. Kde Jan Tleskač přišel k hlavolamu a kdo byla jeho rodina? A také jak se ocitl ve Stínadlech?

David Jan Žák | foto: Petr Lundák, MAFRA

Kolem jeho nejasného a záhadného původu vystavěl napínavou dobrodružnou zápletku odehrávající se v budově pochmurného stínadelského sirotčince na Rváčově. Mezi panoptikem drsných chovanců se vynořuje pro další události ve Stínadlech velmi důležitý Robert Komour a do děje zasahuje i další notoricky známé jméno – Vojtěch Vont.

Žák rozšiřuje stínadelskou mytologii, aniž se jí snaží nějak křečovitě vnucovat nebo imitovat Foglarův vypravěčský styl. Je razantní, zejména v úsečných dialozích, obrazný, pokud jde o vykreslování studených, nehostinných, až brutálně nelítostných prostor sirotčince a dokáže napsat svižné, až akční scény.

Tleskač

70 %

David Jan Žák

Albatros, 2022, 197 stran

Tleskačův původ nerozkryje zcela do detailů čili je na místě otázka, zda se dočkáme dalšího prequelu, který by děj postupně propojil s dobrodružstvím Rychlých šípů.

Rozhodně je touto knihou zaděláno na slibnou sérii. Už kvůli svižně odsýpajícímu ději a v neposlední řadě také kvůli skvěle padnoucím ilustracím Renaty Wilfling.

Doufejme tedy, že David Jan Žák na Tleskače naváže další knihou, případně knihami. Do kronik popisujících vznik propracované stínadelské organizace jsme sice nahlédli, ale zbývá ještě odvyprávět mnoho dalších kapitol.

Tento počin berme jako úvodní kapitolu, přičemž pro příště by stačilo vychytat už jen pár mušek. Například ubrat na neustálém zdůrazňování detailu, že se Bert Komour neustále šklebí. A také se ještě trochu více vcítit do Foglarovy obřadné mystičnosti.