Perfektně upravený knír a 115 centimetrů v pase. To jsou dvě poznávací znamení, která činí belgického detektiva Poirota tím pravým Poirotem a zároveň jej oddělují od jeho letitého seriálového představitele Davida Sucheta.
Jinak ale oba gentlemany spojuje mnohem víc, než herce běžně pojí s rolí. Prolnutí obou charakterů bylo podle Sucheta v průběhu let strávených v detektivově kůži téměř nevyhnutelné. Ačkoliv rodák z Londýna problém s tím, sníst dvě odlišně velká vajíčka jako kníratý Belgičan, nemá.
Kdyby nebyl z Davida Sucheta herec, byl by z něj po vzoru milovaného dědečka Jimmyho dost možná fotograf. Celou autobiografii, která nyní vychází v nakladatelství MOBA v překladu Ireny Steinerové, prokládá svými snímky. Knihu vnímá jako možnost „vidět svět jeho objektivem“. Svět stojící na pevných základech i hodnotách, důvěře, vychování a slušnosti, kterou mu vštěpoval nejen přísný otec, ale i prarodiče a výchova na prestižních anglických školách.
„Když se ohlédnu za svým dětstvím, je zřejmé, že jsem se těšil mnoha výsadám – život v zámožné rodině, dobré školy a podobně. Nevěřím však, že jsou privilegia zárukou úspěchu,“ míní. A dodat by se k tomu dalo – ani spokojenosti. Důkazem budiž Suchetův složitý vztah k otci, váženému královskému lékaři, který nikdy na rozhodnutí prostředního syna věnovat se herectví zcela nepřistoupil.
Profesi nerozuměl a za slušnou ji začal považovat, až když se Suchet přidal ke Královské shakespearovské společnosti v roce 1973. Výraznější zájem o ni pak projevil až s vzrůstajícím úspěchem Poirota ve světě. To už ale byl Suchet čtyřicátník.
Vztah byl pošramocen již dávno, ještě v dobách, kdy Suchet s bratrem na internátní škole, kam je otec poslal, čelili výchově pro otrlé, povinnému koupání v ledovém moři, rákosce nebo zákazu sladkostí i spánku v nevytopených místnostech.
Právě tam však možná Suchet nabyl své potřeby řádu, kterou v knize popisuje. Začít pracovat v místnosti, kde není uklizeno nebo které vládne chaos, je pro něj nepředstavitelné.
Ze seriálu Hercule Poirot
David Suchet je duší divadelník, přesto o této části jeho tvorby velká část především nebritských fanoušků příliš neví. Sám vysvětluje proč. „Mého Poirota vidělo 750 milionů lidí. Každé představení Ceny (divadelní hra Arthura Millera – pozn. red.) zhlédlo asi 750 diváků za večer, což za předpokladu vyprodaného sálu a osmi představení za týden činí asi 6 000 lidí týdně,“ uvádí.
Syndromem herce, který si s sebou celoživotně nese jen jednu pověstnou roli, netrpí, ale několik méně i více příjemných historek spojených s popularitou Poirota v knize přesto uvádí, přičemž na jedné straně stojí hysterické fanynky schopné jej v kavárně začít líbat (před manželkou) a na straně druhé milé anglické babičky, jež jej skutečně pokládají za detektiva, jenž přijel do jejich města vyšetřovat zločin. Jak ale Suchetovi jednou radil Laurence Olivier: „Vždycky dbej na to, aby každý, kdo si za tebou přijde pro podpis, odcházel s radostí, že našel kuráž tě o něj požádat.“
Suchet neboli řezník
Bylo-li v úvodu řečeno, že Suchet ztělesňuje člověka v nejlepším slova smyslu anglického, není to tak úplně pravda. Jak totiž zjistil během natáčení pořadu Tajemství rodu, kořeny má především východoevropské a baltické. Jeho předci pocházeli z židovské osady Kretinga v Litvě a právě i někde tam vzniklo příjmení Suchet, litevsky šochet – řezník.
S manželkou Sheilou Ferrisovou, se kterou má dvě děti, se herec setkal v roce 1972. Vzali se o čtyři roky později a jejich svazek trvá dodnes. Společně sdílejí nadšení pro vodní kanály a život na řece. Jejich prvním společným útočištěm dokonce byl přímo hausbót.
Suchetovi zůstali celý život věrni Anglii, a seč měl Suchet lákavou nabídku od agentury ICM, aby se přesunul do Los Angeles a zkusil štěstí jako hollywoodský herec, rozhodl se zůstat ve své domovině, v londýnském divadelním světě, kde se cítí nejlépe.
Herec v knize píše, že „manželství nedrží pohromadě večeře u svíček ani drahé dovolené, ale schopnost společně zdolávat překážky“, a sám si tím možná trochu omlouvá měsíce strávené pryč od rodiny na natáčeních. O Vánocích i letních prázdninách. Sám kvůli Poirotovi od roku 1988 do roku 2013 nezažil opravdové letní volno, Nové epizody se totiž zásadně natáčely právě v červenci a srpnu.
Z knihy herce Davida Sucheta Za objektivem - s manželkou Sheilou (2020)
Z přístupu k roli belgického hrdiny románů Agathy Christie by mohl Suchet napsat habilitační práci. Koneckonců, většinu již prozradil v knize Poirot a já. Shrnout jej však lze prostě. Poirota se nerozhodl hrát dle představy své, režisérské či scenáristické. Poirota hrál přesně tak, jak jej ještě nikdy nikdo neztvárnil, totiž přesně tak, jak jej popsala Agatha Christie. Díky tomu si jej zamilovaly miliony diváků.
Paradoxně jako mnoho dalších herců Suchetových kvalit, i on se dlouhá léta vyrovnával s její sebestředností, zažil i hlubokou profesní krizi, ze které jej vyvedl až na začátku nového tisíciletí kouč Harold Guskin, za kterým si chodí pro rady i Robert DeNiro. Sucheta vyvedl ze zajeté rutiny, na kterou se tolik spoléhal, a naučil jej nebát se selhání.
I díky tomu prý mohl nadále pokračovat v hraní Poirota dalších deset let. Po skončení natáčení v roce 2013 procházel Suchet obdobím zármutku. „Truchlím dodnes. Poirot byl totiž můj nejlepší přítel a v mnoha směrech i mé alter ego,“ přiznává. Dodnes mu po něm zůstává doma odepínací límeček, kožený krucifix, hřebínek na knír nebo skleničky, z nichž pil odvar z bylinek.
Když se Suchet zamýšlí nad tím, čím Poirot tolik lidí oslovuje, shrnuje své úvahy jediným slovem – bezpečí. „Myslím, že se lidé při pohledu na Poirota cítí v bezpečí. Představuje pro ně ten největší morální kompas,“ píše.
Od dob, kdy David Suchet naposledy vystoupil v roli Poirota, už uplynulo sedm let. Od té doby se v jiných adaptacích v roli představil například John Malkovich nebo Kenneth Branagh. Suchet však ani jedno z těch zpracování neviděl, jak sám v knize přiznává. Asi je na něj ještě příliš brzy.
