Protože Dan Horyna, přezdívaný Zeppelin, nikdy nebyl úplně standardní rocker. Rocková muzika ho vábila, dosáhl s ní nemalých úspěchů a i když se nikdy nestal „hvězdou“, znalci si pamatují hit Nevada, který nazpíval s kapelou Merlin.
Prošel skupinou Vitacit, nestydí se dle vlastních slov za angažmá v popové fabrice Kroky Františka Janečka. Má za sebou komunistický lágr a také, a to je vlastně gros knihy Přežil jsem sám sebe, kterou s ním sepsala Radka Červinková, byl závislý na drogách.
Do závislosti spadl několikrát, přičemž byla podle jeho slov příčinou prázdnota jeho života. Horyna byl a je citlivá osobnost. Měl značně komplikovaný vztah se svým otcem, který se k němu choval chladně a přezíravě. O to více tíhnul k matce a ke svému dědovi, jenž mu byl zásadním životním vzorem.
Kniha je koncipovaná jako Horynova osobní zpověď v několika kapitolách, doplněná vždy rozhovorem na téma, o němž je právě řeč. Dětství, dospívání, drogy, muzika, pobyt v léčebně v Červeném Dvoře, buddhismus, v němž se Zeppelin naprosto našel a díky němuž získal konečně řád a své místo v životě.
Je to neučesané čtení, nekašírované. Dan Horyna na stránkách knížky mluví často hovorově, s řečovými vycpávkami typu „hm“, „no“ a podobně. Zároveň je ale na dřeň upřímný a nevyhýbá se žádnému bolavému tématu. Když je řeč o jeho zpackaných vztazích a opětovaných propadech do závislosti, je jasné, že jde o trpce prožitou zkušenost. Nahlíženou ale optikou člověka, který dnes pracuje jako terapeut s drogově závislými a je navíc praktikující buddhista, což celému jeho životnímu příběhu dává silnou pointu.
Dan Horyna - Přežil jsem sám sebeRadka Červinková Cosmopolis, 2020, 126 stran Hodnocení: 70 % |
Zklamán bude ten, kdo očekává pikantní čtení plné skandálních historek z rockerova života. O hudbu jako takovou tady vlastně moc nejde, byť ji Zeppelin Horyna stále miluje svým srdcem. Spíš se jedná o životní zpověď člověka, který zažil tolik vrcholů a pádů až na dno, že je s podivem, že tu stále stojí. Silný a sebejistý.
Dovolíte-li osobní vzpomínku, před nějakým časem jsem měl s Danem Horynou pracovně co do činění. A musím říct, že je to naprosto vyrovnaný člověk plný pozitivní energie a odhodlání pomoci ostatním. Cesta, kterou prošel, byla trnitá, ale na jejím konci stálo ne-li přímo osvícení, pak zcela jistě smíření. Se sebou samým, se svým nitrem i okolím.
