Největší zájem o Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové, v žebříčcích ale figurují i detektivky Jo Nesba, knihy Michala Viewegha a povinná četba jako je Hemingway či Petiškovy Staré řecké báje a pověsti. Jenomže zájem o knihy neukazují jen statistiky těch nejpůjčovanějších, ale i to, jaké knihy se z knihoven nejvíc kradou.
Ne že by někdo sestavoval jejich detailní žebříček, i když v Americe k tomu nemají daleko: na prvním místě je podle odhadů tamních knihovníků a knihovnic Bible, v závěsu za ní je ovšem lechtivé čtení.
Že knihovny do svých fondů nic obscénního nekupují? Samozřejmě, ale zlodějům obvykle stačí uvolněné scény v románech Henryho Millera nebo lékařské knihy o pohlavních chorobách, slavná umělecká publikace The Joy of Sex (Radost ze sexu), krade se i Kámasútra.
Sexuchtiví čtenáři? Kradou spíš cenzoři
V žebříčcích kradených knih pak kupodivu následují Nostradamova proroctví – po sexu jsou totiž satanistické nebo okultní knihy a příručky o magii a čarodějnictví nežádanější. Jak to? Například knihovnice z jedné místní pobočky v Oklahomě tvrdí: „Nemyslím si, že by okultní literaturu kradli ti, kteří ji chtějí praktikovat. Spíš ti, kteří ji chtějí cenzurovat.“
Podobné je to prý i s knihami spojenými s gay a lesbickými tématy. Nejde o to, že by je kradli lidé, kteří se chystají ke coming outu, spíš ti, kteří si myslí, že o homosexualitě by se mělo mlčet.
„Část z nich ale určitě tvoří lidé, kteří se jednoduše stydí takovou knihu položit na pult před knihovnici. Podobné důvody podle nás vedou ke krádežím i čtenáře, kteří si tajně odnášejí literaturu o poruchách chování, jednoduše se bojí, že by byli považovaní za divné nebo úchylné,“ popisuje knihovník z Maine v anketě Sanfranciských novin SFGate.
Sex, magie, úchylky. Co dál? Pak už jen testy k přijímacím zkouškám, návody všeho druhu a detektivky.
Na černém prkně
Ne že bych se do brněnské Knihovny Jiřího Mahena vypravila jen kvůli tomu, abych zjistila, které knihy se tady nejvíc kradou. Ale když už jsme u toho: „Naposledy zmizela Maryša. Nevzal ji asi někdo, kdo chce jen vědět, jak se vaří otrávené kafe, to spíš nějaký nedočkavý student,“ odhaduje zdejší manažerka služeb Lenka Střítecká.
Krádeže v knihovnách nejsou ovšem ničím novým a netýkají se zdaleka jen knih. V roce 1930 psal z brněnské knihovny její zakladatel Jiří Mahen: „Správa veřejné knihovny města Brna hlásí, že v poslední době byli dopadeni v ústřední čítárně, Rašínova 3, dva zloději, kteří okrádali čtenáře v čítárně o různé věci, zejména o příruční kabely. Správa knihovny prosí, aby s policejního ředitelství byla oznámena co nejdříve obě jména dopadených zlodějů správě knihovny, aby mohla správa knihovny vyvěsiti obě jména na černém prkně. Správa knihovny připomíná, že drzost zlodějů v poslední době byla opravdu nesnesitelná...“
Akční jsou ale knihovny nejenom když je třeba honit zloděje. On vlastně k pořádnému adrenalinu stačí docela obyčejný denní provoz. Největší nával je prý vždycky ráno na startu.
Stoupám si s knihovnicemi za přepážku, úderem desáté se otevírají dveře a okamžitě vzniká fronta...
Víc o tom, co se krade v knihovnách a jak vlastně takový denní provoz mezi regály plnými knih vypadá, čtete v sobotním magazínu Víkend.
