"S jistým potěšením zjišťuju, že už je sedm - musím jít vařit večeři. Tresku a klobásu. Myslím, že platí, že člověk se jakoby zmocní tresky a klobásy tím, že si je napíše," těmito slovy končí více než čtyřsetstránkový výbor deníků přední představitelky anglického literárního modernismu Virginie Woolfové.
Je to konec příznačný svým obsahem - Woolfová se celoživotně snažila narušit tradiční pohled na úlohu ženy ve společnosti a sloučit jej s filozofickým myšlením a literární posedlostí - i kontextem. Woolfová pár týdnů po tomto zápisu v souvislosti s mnohaletou duševní chorobou sama ukončila svůj život v řece Ouse.
Deník si Woolfová psala od srpna 1918 prakticky až do smrti. Na začátku 50. let z nich pořídil výbor její manžel a nakladatel Leonard Woolf. Zaměřil se především na spisovatelčiny úvahy o literatuře, a to jak vlastní, tak poznámky o přečtených dílech jiných autorů.
Velmi působivé jsou právě komentáře k vývoji děl, která právě píše: "Člověk musí psát z hloubi duše, tvrdil Dostojevskij. Je to tak u mě? Nebo spíš spřádám slova, protože je prostě miluju? Ne, myslím, že ne. V téhle knize jsem možná využila až příliš mnoho myšlenek.
Chci v ní vyjádřit život a smrt, duševní zdraví a choromyslnost. Chci kritizovat společenský systém a ukázat, jak funguje - co nejsilněji. Ale tohle třeba může být póza svého druhu," poznamenává si 19. 6. 1923 na okraj psaní jednoho ze svých stěžejních děl Hodiny, později přejmenovaného na Paní Dallowayová.
Woolfovou charakterizuje umanutost literaturou až na dřeň, spojená často s pocity nepochopení a pochybností o sobě samé: "Ale napsala jsem Vlny; jenže nejspíš už nenapíšu nic dobrého. Jsem druhořadá a myslím, že mě hodí do starého železa. Takhle v současné době vypadá má reputace na veřejnosti." (22. 11. 1938)
Zajímavé jsou ovšem i její postřehy z četby - Woolfová byla též literární recenzentkou - i další dobové umělecké či společenské postřehy, které výmluvně dokládají nejen mozaiku jejího života, ale i doby, ve které žila: "Šli jsme se podívat na Charlieho Chaplina. Připadlo nám to nudné stejně jako děvečce od krav." (7. 2. 1941)
Deníky Virginie Woolfové se v mnohém vymykají obvyklým deníků významných osobností. Není zcela zřejmé, zda je autorka psala s vidinou budoucího zveřejnění. Jisté je, že v nich dokořán otevírá svůj vnitřní svět, stejně bohatý jako je hluboký její literární odkaz.
Virginia Woolfová - Deníky
Odeon, 432 stran
Hodnocení iDNES: 90%
