RECENZE: Čeští autoři servírují literární strach na mnoho podob

Sborník České temno mapuje jednu z tváří současného českého hororu. Lákavou a atraktivní, neboť v ní nejde o krev, vnitřnosti a další nechutnosti, jako spíš o svíravý a stále se stupňující pocit nejistoty a neklidu.

Obálka knihy České temno | foto: Golden Dog

Každý z autorů se strachem a děsem pracuje jinak, nicméně pozvolná gradace, kdy povídka čtenáře obtáčí jak smyčka hrdlo oběšencovo, je vlastní všem. Mistrně s ní pracuje například Vladimír Pospíchal v povídce Hlad. Vystačí si s málem – chlapec s dívkou jedou pomoci na záplavami zpustošenou Moravu a okolnosti je přinutí schovat se před prudkým lijákem. 

Co následuje, je klinicky přesná studie pozvolna rostoucího pocitu zoufalství, který přerůstá v čisté šílenství, až do zdrcujícího finále. Vyústění je možná odhadnutelné dopředu, ale pointa, vyjádřená prostou dvouslovnou větou, stejně přibije do křesla a dlouho se toho děsivého výjevu není možné zbavit.

S málem pracuje i Otomar Dvořák v povídce Hagen – opět mu postačí jen pár postav, sugestivně vykreslená atmosféra a několik drobných náznaků, že něco není v pořádku. Honza Vojtíšek v Zahradě dokáže skvěle navodit pocit jakéhosi podivného strnulého bezčasí. Při čtení některých povídek má zase člověk dojem, že se ocitl v nějaké opravdu ošklivé noční můře. Platí to zejména pro Počítání rukou od Boženy Čechalové. Autorka v ní do detailu převyprávěla svůj vlastní děsivý sen.

Některé povídky jsou spíše hříčkami, miniaturami, jiné se obracejí do historie, citují z děl například kontroverzního nacistického okultisty, spisovatele a scenáristy Felixe Achilla de la Cámara (mimo jiné autora námětu filmu Dívka v modrém), a u dalších si zase není čtenář úplně jistý, že to, co vypravěč předkládá, se skutečně stalo, nebo jde jen o výplod chorobné představivosti.

Netvor upomene Kingovy Kukuřičné děti, Zatracenej zase překvapí vtipnou, v rámci možností odlehčenou pointou. Co by to ostatně bylo za český přístup k hororu, kdyby se v něm alespoň na chvíli neobjevil lehce shazující prvek.

České temno

80 %

kolektiv autorů

Golden Dog, 2021, 408 stran

Jinak jsou ale bez výjimky všichni autoři v práci se strachem důslední a efektivní. Chápou, že pokud se o postavy v jejich povídkách máme bát, musejí to být silné a propracované charaktery, s nimiž se dokážeme ztotožnit, rozumět jejím myšlenkovým pochodům. 

Nejsme ve filmové teenagerovské vyvražďovačce s několika beztvarými ovcemi na porážku. Tady jde o jinou hrůzu, tu, která číhá za rohem domu, okolo něhož denně chodíte. Všimli jste si, že ty na pohled těžké, okopané boční dveře, které byly dlouhá léta zamčené masivním visacím zámkem, někdo včera otevřel?