Je to „čtení“ stejně jako „prohlížení“. Text doprovází množství stylových fotografií, útržkových, autentických, využitých tak, aby doplňovaly atmosféru výpovědí jednotlivých respondentů.
Je to poměrně pestrá směska. Autorka oslovila například spisovatele Jaroslava Rudiše, jehož vášeň pro Berlín a vše související s Německem a s historií předčí snad jenom vášeň pro vlaky, režiséra a spisovatele Šimona Šafránka, autora dokumentárních snímků King Skate, Meky nebo Karlos, operní pěvkyni Dagmar Peckovou, zpěvačku a skladatelku Annu Vaverkovou, dýdžeje a promotéra Stevea Morella, „hospodského“ Luďka Peška Pachla, antropoložku Andreu Braun Střelcovou nebo Martina Krafla, někdejšího mluvčího České televize, dnes ředitele Českého literárního centra a programového manažera hostování České republiky na Frankfurtském knižním veletrhu 2026.
První dojem z otevření knihy a prolistování se dá přirovnat k tomu, když poprvé a ne zcela připraveni přijedete do Berlína. Obklopí vás změť hlasů, vjemů, chutí, vůní a především lidí. Někteří vám budou připadat divní a nebudete mít jasno v tom, proč byste se s nimi měli bavit nebo poslouchat jejich vyprávění. Jiní vás zaujmou, nadchnou, strhnou.
Záleží na momentální náladě, rozpoložení a také pochopitelně na nátuře a osobních preferencích toho kterého čtenáře. Někdy by se chtělo číst dál, ale už není co. Jindy máte pocit, že je jedna až dvě stránky úplně dostačující. Je to čtení neuhlazené, mnohdy syrové, nicméně pro navození atmosféry je tento přístup žádoucí.
Kromě samotných výpovědí Jana Kománková do knihy zařadila i stručnou historii Berlína, pár řádků o české čtvrti Rixdorf a také několik praktických tipů pro všechny tímto městem dosud nedotčené, kteří po přečtení zakusili nutkavou touhu se do Berlína vydat. Svým způsobem Češi v Berlíně tady mohou fungovat jako ne úplně standardní bedekr. Přibalte si ho s sebou na cestu a začtěte se do něj třeba na Potsdamer Platz, na Kreuzbergu nebo kdekoliv jinde. Třeba zjistíte, že v kontextu Berlína ta kniha působí zcela nově.
