RECENZE: Sálem málem neprošel Bůh. Bono rekapituluje kariéru U2

Letos v březnu vydala kapela U2 čtyřalbum Songs Of Surrender se čtyřiceti znovu nahranými skladbami. K němu se váže kniha frontmana Bona Surrender: 40 písní, jeden příběh.

Zpěvák Bono prostřednictvím vybraných skladeb vzpomíná na okolnosti jejich vzniku, nahrávání či koncertní prezentace. Vrací se k důležitým okamžikům svého života, historie kapely a stranou nezůstanou ani jeho mírové aktivity či kontroverzní kroky. Třeba když U2 v roce 2014 ve spolupráci s kolosem Apple poskytli zdarma všem uživatelům platformy iTunes čerstvé album Songs Of Innocence. I těm, kteří o to nestáli, což Bono na stránkách knihy zpětně sebekriticky hodnotí jako nepříliš šťastný nápad.

Bonova autobiografie je obrazem svého tvůrce. Rozmáchlá, mnohomluvná, místy velikášská a patetická, jindy ale zase okouzlující smyslem pro vtip, funkční zkratku a údernou pointu. To vše do češtiny skvěle převedla Michala Marková, takže fanoušky U2 čeká skutečně radostné a hloubkové studium.

Chtělo by se napsat i strhující, což ale platí spíš pro první část knihy, kde se se začínajícími U2 potloukáme po zkušebnách, prvních koncertech, díváme se The Edgeovi pod prsty při pilování jeho jedinečného kytarového zvuku a mimo jiné začínáme chápat, jak spolu skupina vydržela tolik let bez jediné personální změny.

Klasika vytažená z koše

Některé momenty, na které Bono vzpomíná, právem patří do šperkovnice mytologie U2. Třeba když kapela během natáčení průlomového alba The Joshua Tree zanevřela na skladbu With Or Without You a nemilosrdně ji hodila do koše jako vtíravý popík. Musel přijít jejich přítel Gavin Friday z kapely Virgin Prunes, „nezávislých“ a „avantgardních“ souputníků U2, nebohou píseň z koše vyhrabat a těm čtyřem vyčinit, že se zbavují budoucího klasického hitu.

Surrender: 40 písní, jeden příběh

70 %

Bono

překlad: Michala Marková

Pangea, 2023, 600 stran

Nebo když Bono a spol. odmítli nabídku jisté automobilky na použití skladby Where The Streets Have No Name v reklamě. Kapelní konto by ztučnělo o 23 milionů dolarů, ale irská čtyřka přesto odmítla. Důvod? Bono poznamenává, že i na těch nejméně podařených koncertech v okamžiku, kdy zazněla tahle skladba, bylo to, jako by sálem prošel Bůh. Definitivní ne kapela vyřkla po poznámce kamaráda a podporovatele Jimmyho Iovina: „No tak to vezměte. Ale připravte se na to, že doteď jste vy říkali, že sálem prošel Bůh, ale pak budou lidi říkat: Jú, oni hrajou písničku z tý reklamy.“

Postupem času však jako by se sevřený kapelní duch ze stránek knihy vytrácel a důraz je kladen na Bona aktivistu, řešícího se světovými vůdci problémy třetího světa. Hudba je odsunutá do pozadí, a když už na ni dojde řeč, přiznává zpěvák celkem férově, že v jistou dobu se U2 ve snaze najít nové formy vyjádření ocitli ve slepé uličce. Alba Pop a Zooropa opravdu nepatří mezi jejich nejsilnější počiny a deska All That You Can’t Leave Behind, na níž U2 zase po letech zněli jako U2, byl v jejich situaci jediný možný krok, jak neztratit kontakt s fanoušky, kterým se experimentování začalo pomalu zajídat.

Bez nich nejsem nic

Bono umí sám sebe pochválit, na druhé straně ale přizná, udělal-li krok stranou a jeho ambiciózní vize se nesetkaly s patřičným ohlasem. Viz třeba již zmíněnou „aféru“ se skrze iTunes distribuovaným albem. Uvědomuje si svou svárlivou povahu, své obří ego, na druhé straně neustále opakuje, že bez „těch tří“, tedy The Edge, bubeníka Larryho Mullena Jr. a baskytaristy Adama Claytona, by se jen těžko ocitl tam, kde je. A samozřejmě také bez své manželky Ali, s níž začal randit nikoliv jako „ten“ Bono, ale jako obyčejný Paul Hewson z Dublinu.

Po přečtení Surrender: 40 písní, jeden příběh si lze udělat celkem plastický obraz hlavní persony. A záleží na vašem vztahu k U2, jestli budete kapelu milovat ještě vroucněji než doposud, nebo naopak ještě vášnivěji nesnášet.

Jedno je jisté, během čtení zakusíte nutkavou potřebu si vybrané skladby a desky připomenout. Pokud ale tak chcete učinit, sáhněte raději po původních verzích a zmíněnému čtyřalbu Surrender se raději vyhněte velkým obloukem. To totiž nejsou U2 ze stránek knihy.