RECENZE: Tři důvody, proč Bláznův deník staví nadčasový most z Číny

O moderní čínské literatuře se u nás moc neví. A pokud ví, pak jde o knížky vesměs z jednoho zdroje. Tím je edice Xin, kterou profiluje sinoložka Zuzana Li pod hlavičkou pražského nakladatelství Verzone. Za sedm let tu vydali na dvacet knih, nejnověji Bláznův deník.

Spisovatel Lu Sün (1881 – 1936) je považován za zakladatele moderní čínské literatury. | foto: Profimedia.cz

Bláznův deník autora skrytého za pseudonymem Lu Sün (1881 – 1936) je důležitý hned z několika důvodů.

Zaprvé, stejnojmennou povídkou Bláznův deník, datovanou dubnem 1918, se otvírá moderní čínská literatura. Jde o zlomový text: před ním se, s trochou nadsázky, psalo „staře“, po něm se začalo psát „nově“. Odkaz na slavné Gogolovy Bláznovy zápisky není v názvu náhodou: Lu Sün napsal text, který mohutně nasává vlivy tradičních evropských literatur, včetně té ruské; ať jde o svěží, živelný styl, ať jde o hovorový jazyk. A právě evropské vlivy daly čínské literatuře nový vývojový impulz. Navíc Lu Sün překládal Gogola do čínštiny.

Zadruhé, Bláznův deník je vlastně trojkniha. Skládá dohromady dvě sbírky povídek (Vřava, Tápání) a sbírku poetických výkresů a zasněných vzpomínek, nazvanou Polní tráva. Texty vznikaly v rozmezí let 1918 až 1926. A v češtině se poprvé objevily v první polovině padesátých let díky Jaroslavu Průškovi. Pokud je Lu Sün zakladatelem moderní čínské literatury, pak Průšek je zakladatel moderní české sinologie. Právě jemu vzdává edice Xin hold.

A zatřetí – což je nejdůležitější: kniha skvěle funguje i sto let po svém vzniku. Hlavně povídky. Pokud bychom hledali paralely k české literatuře, pak jsou k mání od Jana Nerudy po Jaroslava Haška. Na jedné straně realismus, častokrát sociálněkritického typu, záběry chudého čínského venkova, tragigroteskních figurek z okraje společnosti, které jako by z Povídek malostranských vypadly.

Na straně druhé pak ryze moderní elán, vyprávění poháněné absurdní komikou, z níž Hašek vymodeloval svého Švejka. A nejen komikou, taky poetickými a filozofickými vsuvkami.

Lyricky i surově

Lu Sün ve svých textech přirozeně míchá dějovost s „pomalejšími“ pasážemi, ve kterých přemítá nad tokem času, neměnností věcí, dušemi v zásvětí nebo stvořitelem všeho. Jednou lyricky, měkce, snivě, jindy syrově až surově. Ostatně titulní povídka má za téma kanibalismus.

Bláznův deník

85 %

autor: Lu Sün

nakladatel: Verzone

překlad: Berta Krebsová a Jaroslav Průšek

Bláznův deník je vlastně kniha-most. Spojuje jak starou a novou Čínu, tak Čínu s Evropou, potažmo s dnešním Českem. A nejen jazykem a stylem – hlavně „základní lidskou situací“, v níž se autorovi hrdinové častokrát nalézají.

Bolesti a strasti jsou stejné všude na světě. Lu Sünovi šlo především o člověka. Politika nemá v jeho psaní místo. Ostatně s literaturou začal na pobídku druhých. Neměl ambice být hvězdou.

A možná proto se jí už za svého života stal. Jak už bylo řečeno úvodem, je to důležitá kniha.