Jeremy Reed: Lou Reed
Jejím autorem je shodou okolností také Reed, totiž Jeremy, britský spisovatel zabývající se osobnostmi alternativní kultury. Z celého textu je znát, že Lou Reeda studoval dlouhá léta skutečně do hloubky, sledoval z první ruky okamžiky jeho vrcholů i jeho četné excesy.
Nakladatelství 65. pole, které knihu v překladu Sylvy Ficové vydalo v češtině, v anotacích i na obálce uvádí, že sám protagonista se o tomto životopisu vyjádřil slovy: „Všechny knihy o mně jsou kecy. Až na tu Jeremyho.“
Pokud je to výrok pravdivý, musel jej pronést Lou Reed, známý ješita a nepřítel všech, kteří se pokoušeli jeho život a tvorbu analyzovat, buď v nějakém obzvláště dobrém rozmaru, nebo s ním pohled do tohoto zrcadla skutečně zamával.
Jeremy Reed totiž, přes zjevné uznání uměleckých kvalit, svého jmenovce nešetří. To je kladem láskyplné, ale nikoli zaslepené knihy. Autor nazývá věci pravými jmény, a když Lou Reed udělal hloupost, ať v životě, nebo ve tvorbě, a nebylo jich málo, nerozpakuje se o tom podat zprávu.
Často ostatně vstupuje, zvláště tam, kde jde o Reedovy písně nebo desky, do textu první osobou a nabízí tak jasně traktovaný vlastní názor. Klidně určený k polemice.
Homosexualita a drogy
Lou Reed v roce 1975
Životem a tvorbou Lou Reeda, viděného knihou Waiting For The Man, se táhnou dvě podstatné linie, vnitřní démoni: rockerova homosexualita a jeho drogové závislosti. Oba tyto rysy, které jej provázejí, se snaží Reed přebít.
Homosexualitu heterosexuálními vztahy i několikanásobným vstupem do manželství; svému založení, které se z něj v dětství jeho rodiče pokoušeli vyhnat drsnými metodami včetně elektrošoků, však nikdy neuteče.
Závislosti na všemožných druzích narkotik a na alkoholu se v pozdějším věku (pravděpodobně) zbavil, v posledních letech života se snažil najít klid i fyzickou pohodu cvičením tai-či, léta sebedestrukce jej však dohnala na konci života. Příčina Reedovy smrti, selhání jater v říjnu 2013, byla jasným důsledkem typicky „feťácké nemoci“.
Působí to možná negativně, nicméně – a to Jeremy Reed ve své knize mapuje skutečně podrobně – vůbec není jisté, zda by bez tohoto způsobu života hned na několika hranách Reedova tvorba byla taková, jakou ji známe.
Obě témata se do ní totiž odrážejí nejen tam, kde je to známé a evidentní, tedy především v písňových textech, ale i v oblastech skrytých pod povrchem, například ve hře na kytaru nebo na způsobu prezentace na koncertech.
Rovný s rovným
Lou Reed a jeho poslední manželka Laurie Anderson v roce 2012
Jeremy Reed ve své knize počítá se čtenářem alespoň částečně poučeným. Základní informace podá v zestručnělém životopisu, který tvoří první kapitolu, v těch dalších pak rozvádí jednotlivá témata sice víceméně chronologicky, ale s nejrůznějšími odbočkami. Hovoří se čtenářem jako „rovný s rovným“, to je nepochybně sympatické.
Překlad sice místy poněkud zadrhává a redakce nevychytala některé omyly (John Cale například nenahrál první album Velvet Underground na housle, nýbrž na violu, žádný jazzman Artie Schwepp na rozdíl od Archieho Sheppa neexistuje), ale to lze vzhledem k hodnotě knihy považovat za odpustitelné detaily.
