V komiksové knize Bezdětná o nich uvažuje a vypráví grafická designérka a ilustrátorka Monika Baudišová, jíž samé neplodnost a její léčba výrazně proměnily život. Natolik, že se rozhodla pro psychoterapii. A tato kniha je její součástí. Vznikala v průběhu jarní karantény.
Ačkoliv muselo být pro autorku navýsost bolavé podělit se o svou zkušenost, z vyprávění lze vyčíst upřímnou snahu o léčivý proces. Autorka nevypráví jen o sobě, oslovuje všechny ženy i muže, jimž do života zasáhla neplodnost, a ujišťuje je, že vše, čím si procházejí, je v pořádku. V průměru mluvíme asi o každém pátém páru.
„Cítila jsem se bezmocná, osamělá a v depresích po mnoha letech neustálé konzumace hormonů,“ přibližuje otevřeně pocity ženy po mnoha pokusech o oplodnění.
V kontextu s tím pak čtenáři dochází, že oblíbené poznámky typu „tak co děti, kdy už budou“ nebo „hlavně se nestresuj, pak neotěhotníš“ či „jsou horší věci, třeba rakovina“ je lepší si někdy raději nechat pro sebe. Důvtip však knize naštěstí nechybí a v kontextu s výtvarnou stylizací knihy sestávající z výrazných linek a růžovo-černého kontrastu, působí obzvlášť přívětivě.
Bezdětná však nehovoří jen o komunikaci s okolím, ač je podle autorky na neplodnosti to nejsložitější. Vysvětluje i procedury spojené s asistovanou reprodukcí – hormonální léčbu, IVF, nitroděložní inseminaci atd. Na konci knihy pak čtenáři věnuje pár prázdných stran, které může v případě potřeby zaplnit svým vlastním příběhem. Není totiž potřeba se za cokoliv stydět, připomíná. Totéž platí i pro její knihu.
