RECENZE: Už tu byl lepší Bernard Minier. Přesto Lov stojí za přečtení

Nová kniha renomovaného francouzského spisovatele Bernarda Miniera Lov vyvolává trochu rozpaky. Je totiž čímsi mezi poutavým thrillerem a jakousi románovou sociologickou studií o problémech, které zmítají autorovou vlastí.

Spisovatel Bernard Minier | foto: Profimedia.cz

Konec října 2020. Svět se potýká s epidemií covidu. I ve Francii platí noční zákaz vycházení, takže když se jistý lékař vrací k ránu ze služby (se zastávkou u milenky), má před sebou prázdnou silnici. A na ní se náhle těsně před jeho autem objeví jelen. 

Srazí ho – a zjistí, že nejde o zvíře, ale o mladíka s nasazenou maskou jelení hlavy a s nápisem spravedlnost, vypáleným na hrudi. Major Martin Servaz zjistí, že jde o osmnáctiletého Moussu Sarra, který má za sebou řadu drobnějších trestných činů, ale také obvinění ze znásilnění.

Soud ho kvůli procedurální chybě zprostil viny. A Servaz během vyšetřování usoudí, že zřejmě nešlo o první případ, kdy se soudem osvobození kriminálníci stali obětí samozvaných zastánců spravedlnosti. A asi ani o případ poslední, neboť zmizí další mladík s pochybnou minulostí.

Moussova smrt rozbouří Toulouse, kde se, podobně jako předchozích šest Minierových příběhů s Martinem Servazem, Lov odehrává. Hoří auta, policisté jsou napadáni – ostatně nepokoje zmítají i jinými francouzskými městy, kšeftuje se s drogami, islámští teroristé vraždí na ulicích i v kostele.

Jako by covid probouzel v lidech to nejhorší. Policie je obviňována z rasismu i z toho, že dostatečně nechrání slušné občany, a v jejích řadách se najdou i zkorumpovaní jedinci, což samozřejmě čestného Servaze značně popouzí.

Lov

65 %

Bernard Minier

přeložil Jiří Žák

XYZ, 472 stran, 2021

Na jednoho takového narazí, když se postupně dostává na stopu party vedené záhadným vysokým mužem s neuvěřitelně modrýma očima. Party, která ve jménu dobra pořádá hony na ty, kteří si podle jejího názoru zaslouží trest, jejž jim soud nevyměřil.

Co na knize lehce vadí, jsou určitá klišé, například zdůrazňování neshod mezi justicí a policií nebo četné upozorňování na roušky, ani motiv samozvaných mstitelů není nic nového.

Míchání popisu policejních praktik se spoustou odboček o stavu společnosti může milovníka „čistých“ thrillerů snad i odradit. Nicméně přinejmenším potěší věrohodné líčení postav – samotného Servaze, jeho kolegyně Samiry oděné v černé kůži nebo prací posedlé novinářky Esther s jejími panáky a věčnými cigaretami i jiných.

Řečeno otevřeně: Lov není nejlepší Bernard Minier. Ale pořád to je hodně napínavý Minier, tudíž za přečtení rozhodně stojí.