Atmosféru života v tehdejším Sovětském svazu s nadsázkou vtipně navodí povinné přehlídkové manifestace, „nejlepší průvody celého zatraceného světa“, a chlapcův nástup do školy doprovázený pobíháním s plynovou maskou a výpraskem „pro židáka“, kterých následoval nespočet a staly se jedním z důvodů osobního rodinného exodu.
S vodkou do emigrace
Spisovatel okolnosti provázející život jeho rodiny v Rusku popisuje odosobněně, jako by se díval na film z doby, kdy šikana spolužáků i státu byla prostou součástí života. Dokud po neuvěřitelných úřednických peripetiích nenasedl se svými rodiči, babičkou, sestrou, batohem, medvídkem a několika dalšími rodinami do autobusu nacpaného vodkou (na úplatky) a nevydal se na dlouhou cestu do utečeneckého tábora v Rakousku a následně do Ameriky.
Vypráví o paradoxu, kdy byli ruští Židé pronásledováni ne kvůli náboženství, které nepraktikovali, nýbrž kvůli národnosti. A kdy Golinkinovi, stejně jako mnozí další, nechtěli odejít do Izraele a přihlásit se ke své identitě, ale naopak se snažili svého stigmatu zbavit.
Na svém příběhu ukazuje, proč pro lepší život vlastních dětí obětovali rodiče nejen své domovy, ale také vzdělání a postavení, protože se kvůli jazykové bariéře z doktorek často stávaly hlídačky a z inženýrů taxikáři. Jako dospělý našel autor odpověď na otázku, proč se jeho inteligentní rodiče chovali jako idealisti, kteří si za oceánem nepřipouštěli těžkosti, a proč byli ochotni zahodit všechno kvůli důstojnosti.
Pohled kluka i dospělého
Ačkoliv je jeho román osobní, snaží se Golinkin o veškerou možnou objektivitu.
Batoh, medvěd a osm kartonů vodkyautor: Lev Golinkin nakladatel: CPress překlad: Jana Vrzalíková 320 stran, 349 Kč |
Jde o jedinečné prolnutí pohledu malého kluka a dospělého muže. Muže, který se po univerzitě vrací zpět do Rakouska, aby poznal příběhy lidí, kteří jejich rodině nezištně pomohli na cestě k novému životu. Aby našel i tu poslední ženu, která kdesi ve svém domě v zapadlé vídeňské uličce rozdávala zdarma oblečení.
Kniha je upřímnou a empatickou kronikou jedné uprchlické rodiny i kronikou své doby. A byť se snaží vysvětlit složité téma na pozadí historických i náboženských událostí a jedním dechem zároveň oslavuje lidskou solidaritu, vyhýbá se patosu. Lev Golinkin se v překladu Jany Vrzalíkové projevuje jako dovedný vypravěč a pozorovatel s jemným humorem i nadhledem.
