Obal sborníku Nejlepší české básně roku 2013

Obal sborníku Nejlepší české básně roku 2013 | foto: Host

Šermíř proti veslařovi. Nejlepší české básně se rodí už i na internetu

  • 1
I přes pochybnosti se srovnáváním poezie vydává nakladatelství Host opět soubor nejlepších veršů. Ať už ve sbornících, časopisech, knihách či "jen" na internetu.

Může závodit šermíř s veslařem a šachista s jezdcem na koni? Tak se ptá v úvodu ke sborníku Nejlepší české básně roku 2013 jeden z jeho letošních editorů Ivan Wernisch, sám básník z nejlepších. Naráží tím na složitost srovnávání poezie. Tyto pochybnosti trápí editory pravidelné ročenky opakovaně.

Tradici uveřejňovat výběr z poezie zavedl už v roce 1988 americký kritik David Lehman. "Úspěch, který edice The Best American Poetry záhy zaznamenala, a především to, že podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa, ukázal, že navzdory proklamacím o krizi poezie existuje nejen řada dobrých básní, ale také dobrých čtenářů," vysvětluje Dana Blatná z Hostu, který u nás začal s vydáváním ročenek poezie před pěti lety.

Ukázky veršů

Jde o to nelibozvučnost právních dokumentů/ porušit rozmarem rozlehlých nářků. Stanislav Dvorský

A vzduchu je náhle tak obrovské množství/ že nemůžem se vynadýchat/ že v tom krátkém čase hojnosti/ nemáme strach už z ničeho. Martin Vávra

Lžíce na nabírání prázdnoty/ musí být dřevěná./ Jinak by nezachytila marné a zklamané/ obrysy věcí.
Sylva Fischerová

V týhle černý díře/ čeká černej chlap/ bojíš se jak zvíře/ že do vlasů ti hráb. Ondřej Buddeus

Zdroj: Nejlepší české básně 2013, Host

S výběrem nejlepších básní měla co do činění i spisovatelka a literární publicistka Wanda Heinrichová. V doslovu ke knize mimo jiné přirovnává naši současnou básnickou scénu k trochu obživlé polevě na dortu: "Bobtná, v rychlém tempu se objevují barevné obálky nových básnických sbírek, básně z časopisů, básně blikají z internetových serverů. Dochází k přesunům, k drobným šlehačkovým bitvám i k házení ořechy."

A navrhuje do polevy radikálně říznout, aby bylo možné prozkoumat i korpus a spodní patra dortu. V nich nachází odkazy avantgardy i kořeny starších básníků, z nichž vyrůstají současní mladí - z Františka Listopada, Ivana Schneedorfera i Bohumily Grögerové vycházejí současné hvězdy poezie včetně letos oceněných Ondřeje Buddeuse (Cena Jiřího Ortena) a Jakuba Řeháka (Magnesia Litera).

Zaujme i jedna z nejmladší žen autorek Zuzana Lazarová (ročník 1986), z jejíž uveřejněné básně je mimo jiné i verš: Tupec nezná úzkost/ To ovšem věřící taky ne. Úplně nejmladším je třiadvacetiletý Tomáš Přidal, který má ve sborníku příspěvek Uřvaná dlouhokrká žirafí matka. Báseň popisuje práci jeřábníků.

Dnešní básníci jsou podle editorky dvojího druhu: úzce minimalističtí a pak ti, píšící "ve stylu valivě širokodechém". Oba přístupy mají něco do sebe, zatímco ti první milují zkratku a se slovy si hrají, druzí píší dlouhé skladby ve stylu beatniků, které se mimochodem v poslední době vracejí do módy.

"Ke znakům moderní poezie patří rozrušování stereotypů, zneklidňování místo chlácholení, drastická deziluze místo hladivé ukolébavky. Přečíst si báseň znamená vystavit se všemožnému zpochybňování. To nemusí být jen příjemné," uzavírá Heinrichová. Což by čtenáře nemělo odradit, jako výbor ze současné poezie je totiž tahle sbírka ideální.