Úvodní rámec navnadí: jde totiž o román v románu. A vnitřní román psaný Alanem Conwayem, mimochodem taky slavným britským detektivkářem, trochu podivínem, trochu morousem, nemá konec.
Takže Horowitz rozjíždí dvojí hru: jednak píše Conwayův román, jednak nechává jeho nakladatelskou redaktorku pátrat, kam se ztratila finální kapitola. A podobných fórků jsou oba příběhy plné. Postavy Conwayových knih se jmenují jednou podle druhů ptactva, jindy podle stanic londýnského metra. Jméno soukromého očka Atticuse Pünda je šifrovaný vzkaz čtenáři, mimochodem dost nelichotivý. Jenže zábavnou notu knihy tlumí všudypřítomná smrt.
Pünd, který za války strádal v koncentračním táboře a teď ho rozežírá rakovina, vyšetřuje svůj poslední případ. Anglickou vesnici poloviny 50. let zasáhne nejdřív záhadná smrt a pak málem rituální vražda, načež se roztočí soustředné kruhy vyšetřování, které nakonec ukáže na viníka. Indicie jsou přitom dost stereotypní: vrahem může být zahradník či agresivní developer; na scéně poletují nepodepsané vzkazy, tajný deník, ztracená lahvička s jedem, neznámý muž v klobouku.
Conway není bůhvíjak důvtipný a talentovaný spisovatel: na kvality svých předchůdců, od Poea přes Doylea po zmíněnou Christie dosáhne stěží. Napětí a tajemství mu moc nejdou, hororové prvky nepěstuje, hádanky dává takové, že čtenář záhy tuší řešení. A hlavně: moc mluví. Horowitz je na tom podobně. Vnější rámec Conwayova románu zrcadlí ten vnitřní. Postavy se podobají, podobají se jejich motivace, situace, repliky.
Mnoho strak věští vražduAnthony Horowitz přeložila Lucie Mikolášková Argo, 2020, 452 stran Hodnocení: 50 % |
Finální scény, včetně nalezení ztracené kapitoly a očistného ohně, jsou sice efektní, čtenář je zhltne s gustem, ale výtka trvá. Horowitz má stejný problém jako Stephen King: příliš slitovného redaktora, který mu dovolí cokoli. Veškerou zevrubnou popisnost, rozvláčnost, opakování.
Kdyby ze čtyř set padesáti stran redaktor vyrubal polovinu, byla by to skvělá detektivka aktuálního střihu. Takhle je Mnoho strak věští vraždu knihou pro opravdu dlouhé zimní večery a opravdu trpělivého čtenáře.
