Schumerová jím nepřímo odkazuje na populární ságu švédského spisovatele Stiega Larssona Milénium. Žánrově však knihy nemohou být více odlišné. Herečka ve svých textech neplýtvá dramatem ani emocemi, jak bývá u biografií hollywoodských hvězd zvykem. Vysmívá se sama sobě, sarkasmu neušetří jedinou řádku a přesto zůstává lidská.
Zařazuje se tak mezi další populární americké komičky, které si svou kariéru vybudovaly právě na míře své přirozenosti, s jakou k publiku přistupují. Ať už jde o Lenu Dunhamovou ze seriálu Girls, Tinu Fey z show Studio 30 Rock nebo její dobrou kamarádku Amy Poehlerovou, za kterou Schumerovou mnozí zaměňují.
Americká komička se na více než třech stech stránkách vyzpovídá z mnoha zážitků – rodinných, přátelských i sexuálních. Na začátku přiznává, že ačkoliv možná působí jako žena, která má za sebou desítky románků na jednu noc, ve skutečnosti měla jen jeden.
„Musím zklamat vás všechny, kteří si myslíte, že celý život jen tak proplouvám se sklenkou margarity v jedné ruce a dildem ve druhé,“ píše. Vysvětluje, že právě tento dojem je daní z práce komika.
Do svého vystoupení totiž většinou musí koncentrovat ty nejbizarnější zážitky. A upozorňuje, že je rozhodně nesesbírala za jednu noc a často ani za rok. To už však vidí málokdo, podotýká. Život komika tak působí jako jedna nekončící jízda na horské dráze. Přitom jde o tvrdou řeholi.
Obálka knihy Dívka s tetováním na zádech
Trochu jinou tvář Schumerová nastavuje v kapitolách, kde mluví o roztroušené skleróze svého otce. Zmiňovala ji už ve filmu Vykolejená. Nově se čeští fanoušci mohou dozvědět o jejích snahách bojovat proti násilí páchaném střelnými zbraněmi v USA. V roce 2015 totiž jeden z diváků během projekce Vykolejené zabil dvě ženy. Celé dvě stránky knihy věnuje seznamu jmen kongresmanů, kteří dlouhodobě podléhali lobby výrobců střelných zbraní.
V závěru svých vzpomínek, které sepsala v pouhých 35 letech, dokonce podrobně popisuje, jak by měl vypadat její pohřeb. Pít se musí moskevská mula, promluvit má Lena Dunhamová a tepláky by měly nahradit standardní kalhoty od obleků či nepohodlné sukně.
Nakonec navrhuje, co vše by mělo během obřadu zaznít: „My žijeme svoje malé lenivé životy a spokojíme se s tím, co si myslíme, že si zasluhujeme. Přistoupili jsme na to, že život musí být těžký, a zapomínáme, že si v něm můžeme užít taky spoustu srandy.“ Jako by však mluvila víc ke svým fanouškům než k případným pozůstalým.
