„Hrál jsem od útlého dětství“, zní první věta Pacinových pamětí. Těžko samozřejmě říct, nakolik „hraje“ při vzpomínkách na dětství, dospívání, kdy se mu a jeho matce nedostávalo příliš peněz, protloukání se, první herecké příležitosti a také při problémech s alkoholem. Nicméně se zdá, že se snaží být především sám k sobě co možná nejupřímnější.
Přiznává, že pro režiséry nebylo vždy jednoduché s ním pracovat. Ne vždy se s tím, kdo jej na place vedl, snesl.



















