Deset let od rozpadu po (zatím?) posledním albu We Love Life (2001) pocítil Cocker potřebu - v tuto chvíli se zdá lhostejno, zda "společenskou" či "finanční" - starou partu oprášit, a to rovnou v původní sestavě, která spolu nehrála patnáct let (Nick Banks, Candida Doyle, Steve MacKey, Russell Senior a Mark Webber).
A hrálo jim to parádně. Má-li nějaký comeback smysl, navíc bez nového alba a postavený na starých hitech, měl by vypadat tak, jako hráli kolem druhé popůlnoční právě Pulp. Jarvisovské ostentativně dekadentní elegánství se skvěle snoubilo s rockovým tahem na branku, vousatý frontman v brýlích, tu s kytarou, tu bez ní, lítal po pódiu jak utržený ze řetězu a zbytek kapely s jen zdánlivě stoickým klidem vytvářel sound, který má pod kůží každý, kdo neprospal 90. léta.
Pulp na festivalu San Miguel Primavera Sound
Na takových chvílích, jako byl comeback Pulp, je ovšem zajímavé i to, že jej zjevně jako sváteční okamžik prožívali i ti, pro které tahle kapela v době své největší slávy byla jen jednou z mnoha. Byť zrovna z britpopové vlny se Pulp, jak známo, poměrně dost odlišovali. Napětí ve vzduchu, které se před samotným vystoupením doslova dalo krájet, a jeho uvolnění, které magický okamžik odstartovalo po příchodu kapely na pódium, bylo jednou z nejsilnějších chvil festivalu.
Červená mainstreamu
Páteční program byl ale jinak velmi macešský vůči vyznavačům mainstreamu, o to je obdivuhodnější, že přitáhl takové množství návštěvníků, o kterém si těch pár našich invenčních festivalových dramaturgů, kteří odmítají recyklovat stále táž jména, nemůže nechat ani zdát. Ostatně, právě alternativní hudba všech odrůd a historických období je i důvodem relativně početné účasti českých publicistů a vůbec lidí "okolo muziky" na Primaveře.
Renomovaná alternativní vydavatelství tu představují svoje nové akvizice (v pátek například Avi Buffalo od Sub Popu nebo Tennis ze stáje Fat Possum), prezentují se tu déle hrající kapely, které na svém konkrétním písečku už platí za legendy (třeba "pomalí" Američané Low nebo Shellac producentského génia Stevea Albiniho) a festival dává relativně velký prostor i opravdovým praotcům proti proudu jdoucí hudby.
Nečekaně přímočaří Half Japanese se bohužel částečně časově kryli s americkými kolegy Pere Ubu, a ty nebylo možné oslyšet. Interpretovali repertoár z oprášeného debutového alba Modern Dance, vydaného vloni pod názvem The Annotated Modern Dance. Jejich výtečné vystoupení odvázalo kupodivu i převládající mladé publikum, které ani zdaleka dobu největší slávy kapely nemůže pamatovat. Potvrdilo tak, že skutečně originální hudba nemá nic společného s termíny jako "retro" nebo "staroba", kterými trendaři tak rádi odepisují všechno, co bylo údajně "aktuální" vloni v létě.
Belle & Sebastian na festivalu Primavera Sound
Předák Pere Ubu David Thomas navíc zatím jasně vítězí hned ve dvou nevyhlášených soutěžích festivalu: o nejzábavnějšího frontmana a o největší fyzickou změnu oproti minulosti. V první "disciplíně" bodoval nejen nenuceným chováním na pódiu, posedáváním na rozvrzané židli a popíjením z plechové placatice během instrumentálních pasáží, ale i průvodním slovem, ve kterém vyprávěl historky ke každé písničce, v nichž to schytal kdekdo počínaje Stingem a konče všemi jeho bývalými milenkami.
Ve druhé "disciplíně" pak přivodil šok těm, kteří jej viděli třeba při některé z pražských návštěv před lety, ať už v Arše s Pere Ubu nebo na Deltě v sólovém programu: David Thomas, který by se tehdy váhovou kategorií mohl směle řadit k zápasníkům sumo, je dnes štíhlý starší chlapík. Jedinou upomínkou na minulá léta jsou snad jen plandavé kalhoty s kšandami, které k jeho avantgardnímu rocku vytvářejí docela komický protipól.
Kde není flétna, posluchači si ji zahrají sami
Pátek přinesl i další vcelku milá vystoupení (třeba popových Belle & Sebastian, podle očitých svědků velmi dobrý set odehrála i nastupující elektronická hvězda James Blake) a pochopitelně se dramaturgie neobešla ani bez několika lapsů. Jedním z nich byla britská kapela Wolf People, až do nebe volající "pajc" klasických Jethro Tull, ovšem bez Iana Andersona a jeho flétny. Jeden z diváků ostatně docela vtipně a případně metodou beatboxu sobě a svému nejbližšímu okolí "posloužil sám".
Sobota, poslední den Primavery v rozlehlém přímořském areálu Parc del Fórum, má na programu jedno jméno, čtené se zatajeným dechem, za druhým. Vystoupí především PJ Harvey, sekundovat jí budou například Mogwai, Swans, Animal Collective, The Jon Spencer Blues Explosion, Einstürzende Neubauten, John Cale nebo Mercury Rev.
