Úspěšná kariéra Sutherlandové trvala na čtyři desítky let. Její krásný, pružný a silný soprán, podepřený perfektní technikou, byl považován za jeden z nejpozoruhodnějších hlasů dvacátého století. Sutherlandová jím ozvláštnila řadu rolí.
Rodačka ze Sydney od počátku padesátých let studovala v Londýně, kde ji angažovala Královská opera Covent Garden. Třebaže zpočátku zpívala rozmanitý repertoár a pomýšlela na dráhu wagnerovské pěvkyně, její manžel, dirigent Richard Bonynge, jí doporučil, aby se soustředila na italské belcanto. V těchto operách také sklízela největší triumfy.
K parádním rolím Sutherlandové patřily především Belliniho Norma a Donizettiho Lucia z Lammermooru, s níž roku 1961 debutovala i v Metropolitní opeře. Na newyorské scéně poté odzpívala až do roku 1987 více než dvě stovky představení.
Jejím častým jevištním partnerem byl Luciano Pavarotti, o jehož vzestup se zasloužila. Roku 1965 pozvala tehdy třicetiletého, ještě nepříliš známého tenoristu, aby ji doprovázel na australském turné. Pavarottimu se tak naskytla šance, aby na sebe upozornil.
Už coby proslulý pěvec stál Sutherlandové po boku i při jejím posledním veřejném vystoupení na Silvestra roku 1990, kdy společně účinkovali v galapředstavení Straussova Netopýra v londýnské Covent Garden.
Také tenorista Plácido Domingo vystupoval se Sutherlandovou. "Tato představení patří k největším jevištním zážitkům mého života," zdůraznil.
