V posledních několika letech se Pepa Streichl, člověk velmi společenský a s velkým zájmem o své okolí, bavil tím, že širokému okruhu svých přátel rozesílal svůj vlastní elektronický časopis, nazvaný podle času, ve kterém obvykle vznikal, Nočníček (všechna čísla jsou k volnému stažení zde). Jeho srpnové číslo dostali odběratelé minulou středu. "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným," začínal průvodní e-mail...
Na hudební scéně se Pepa Streichl pohyboval už od druhé poloviny 60. let. Byl lokálním slezským písničkářem, na celostátní scéně se ve větší míře prosadil až v 80. letech. Zpočátku psal písně pod vlivem amerických vzorů v čele s Bobem Dylanem, ale i domácího okruhu kolem Šafránu (Vladimír Merta, Vlasta Třešňák, Jaroslav Hutka ad.). Postupem času v jeho repertoáru začala nabývat vrchu bluesová forma sdělení.
Streichl prožil ostatně "bluesový život" včetně častých změn zaměstnání, kterými prošel, než se vydal v roce 1983 na "volnou nohu" jako písničkář.
"Makal jsem jako vulkanizér, řidič náklaďáku, měřil jsem vodu ve studních, uklízel jsem v Praze chodníky, opravoval gumové hračky a lehátka, byl jsem kulisák a rekvizitář v ostravské televizi, pak skoro rok posunovač na dráze (vydělával jsem na kvalitní kytaru), tam jsem první noční šichtě vykolejil devět nákladních železničních vozů, no a samozřejmě jsem dělal i topiče v ostravském kině Vesmír. Možná, že jsem ještě na jedno nebo dvě zaměstnání zapomněl," vyprávěl vloni v obsáhlém rozhovoru hudebnímu časopisu Crossroads.
Pepa Streichl (první vpravo vedle Karla Kryla) se zúčastnil také legendárního koncertu českých písničkářů v roce 1989 v polské Wroclawi.
V 80. letech byl nejbližším uměleckým partnerem Jaromíra Nohavici. Byl to právě Streichl, kdo na festivalu Folkový kolotoč v roce 1982 pozval Nohavicu jako hosta do svého bloku a stál tak na samém začátku jeho závratné dráhy. V dalších letech Streichl s Nohavicou často podnikali společné koncerty i šňůry.
"Při společných cestách autem byly nádherné a pro mě skoro vzdělávací debaty o textování a podobně," vzpomínal na toto období vloni Streichl. "A na zážitky pořád rád vzpomínám. Kdysi jsme si vzájemně poprvé přehrávali nově napsané písničky. Myslím, že po Jarkově ženě Martině jsem byl hned druhý, komu je zahrál. A já jemu ty svoje."
Od konce 70. let tížil Pepu Streichla podpis spolupráce s totalitní Státní bezpečností, která jej sledovala už od dob vojny a která jej k podpisu přinutila surovým způsobem. Streichl se ale k tomuto "prohřešku" po roce 1989 vždy otevřeně hlásil, nezapíral jej a ti, kteří mu byli blízko, dobře věděli, jak hlubokou stopu v jeho svědomí tento problém zanechal.
Pepa Streichl o svém věznění a podpisu spolupráceAsi jsem byl první písničkář v ČSSR, který byl oficiálně odsouzen za písničku. Citace z Rozsudku jménem republiky: Je vinen, že dne 11. 8. 1969 před více vojáky svého útvaru zpíval píseň, kterou sám složil a která svým obsahem hanobila Svaz sovětských socialistických republik, tedy veřejně hanobil některý stát světové socialistické soustavy, tím spáchal trestný čin podle paragrafu 104 trestního zákona. Konec citace. Zpíval jsem v první sloce o tom, jak pavouk křižák chytil mouchu a jak ji vysává, druhá sloka byla o křižácích versus husitech a ve třetí sloce byl text: Nyní zas po letech dlouhých vtrhli k nám křižáci, místo křížů měli hvězdy, byli to bratři Rusáci. No a tak se stal ze mě protestní zpěvák. Odsouzen jsem byl 17. října 1969 a dostal 4 měsíce. A od té chvíle jsem byl v hledáčku těch, z kterých jsem se v roce 1978 posral. Ale to nechci rozebírat, stydím se za to! (zdroj: Crossroads 8/2012) |
Debutové album Samota, samota vydal Pepa Streichl až po roce 1989. Jeho písničky zaranžoval Jan Spálený a jako doprovodná kapela Streichlovi posloužila Spáleného bluesová kapela ASPM.
V dalších letech Streichl, který se mezitím téměř stoprocentně obrátil k blues, vystupoval buď sólově nebo s proměnlivými sestavami, ve kterých občas hrávaly i velké hvězdy ostravské scény včetně houslisty a kytaristy Richarda Kroczka st. nebo členů skupiny Buty. Natočil a u malých vydavatelství nebo zcela sám vydal i několik dalších CD.
V 90. letech postihla Pepu Streichla velmi vážná mozková mrtvice, která jej na dlouhou dobu vyřadila z hudebního provozu. Přesto se mu díky velkému úsilí podařilo na hudební scénu opět vrátit.
"Zásadní věc byla, že jsem změnil názor na to, že chci být slavný. Ješitně jsem o tom často uvažoval, teda před tou mrtvičkou. A po ní už mě to téma tak moc nebere, jsem rád, že jsem se znovu naučil chodit, mluvit, hrát na kytaru a že znovu hraju na pódiu. A ty moje ambice být slavný ustoupily moc a moc do pozadí," řekl.
Kromě toho, že byl Pepa Streichl neodmyslitelnou součástí české folkové i bluesové scény, byl také vyhlášeným bohémem. Byť byl k tomuto označení skeptický. "Myslím, že zní hodně falešně, když někdo sám o sobě říká, že je bohém. Když to o sobě říká, mám dojem, že se snaží tím bohémem stát. A tím, že se o to vědomě snaží, tak tam už funguje stylizace, která už nemá s bohémstvím nic společného. To je hra. Na bohéma by tě mělo pasovat okolí." Všichni, kdo jej znali, dobře věděli, že zrovna Pepa Streichl si na nic nehrál a hrát nemusel.
